Robert Nesta Marley - ARCHÍV
ČLÁNKY - 2011 |
Reklama verze Business na WebSnadno.cz |
|
[ 302 – 20.12.2011 ] Opět ze starých časů – spoluautorství Marley/Tosh Sem tam čas od času se rád vracím k skladbám ze starých časů abych si pročistil hlavu , ale to jen u The Wailers , ostatní reggae ze starých časů mě zase tak moc nebaví. Při včerejším poslechu jednoho z výběrů „Early Years“ jsem objevill skladby které nevím ,jestli někdo z vás, v takovém provedení vůbec zná .
Jimi jsou originály k velmi slavným skladbám Petera Toshe , které vydal až po rozpadu původních The Wailers . Začnu třeba skladbou „Burial“ z alba Legalie It z roku 1976 , je to vlastně jen cover verze skladby která vznikla pod názvem „Funeral“ v roce 1967 . Pak je tu známý song „Fire Fire“ který pochází až z roku 1968 . Následuje slavný hit „Stepin Razor“ , který je obsažen jak v desce „Equal Rights“ z roku 1977 ale i na Soundtracku k filmu Rockers v dalším roce ,je to vlastně také cover verze protože historie téhle skladby ale sahá také až do roku 1968. Všechny tři skladby vyšli na Jamajce jako singly pod štítkem Wailin Souls. >>> ZDE <<< jsem uložil zmíněné skladby k poslechu , posuďte sami , jsou sběratelským klenotem, váš Eboko. [ 301 – 19.12.2011 ] Špatný vývoj
Přestože Survival a Uprising turné ukázalo že skladby z let 1973 a 1974 jdou zahrát ještě lépe , jsou zase skladby , které bych řekl postupem času dosti uvadali .
Ze skladeb, jejichž poslechová hodnota rostla bych uvedl například „Concrete Jungle“ či „Kinky Reggae“ při turné Survival v roce 1979 , a verze skladby „Revovlution“ při turné Uprising v r.1980. Byli tu ale také skladby , které se mi zdají pro tyto turné úplně zbytečné , a které při přehrávání různých koncertů z této doby raději přeskočím . Které se mi zdají jako nesmysl a vůbec nechápu, co na track listech těchto turné dělali. Očividně šlo o prostý zájem managmentu Island Records , aby Bob hrál své známé skladby . Jedná se o skladby : „Them Belly Full“ (která je obsažena ve všech koncertech Survival turné) a „I Shot The Sheriff“ (kterou zahrál od roku 1975 vždy) .
Když srovnám například skladbu „Them Belly Full“ s verzemi pro Exodus Tour , jako třeba z Lycea a z libovolného koncertu Survival turné , vývojově šla skladba trochu níž.Jako by už nešlo co vylepšit.Tato skladba měla být nahrazena jinou. Ještě větší mizérie je ale poslech skladby „I shot the Sheriff“ z posledních dvou turné ,je to neskutečná odrhovačka . Přitom z prvních dvou letech hraní (1975-77) to byl klenot Bobovo koncertů , například koncert z Jezdeckého klubu v Chicagu který na začátku turné Natty Dread nabídl posluchačům 12 minutovou luxusní verzi (najdete ji v # 285 z 15.7.2011). Při Rastaman Vibration a Exodus turné se skladba pořád vylepšovala . Nevím proč pak přišla taková mizérie. Skladba měla být také nahrazena.
Ovšem je tu jeden záznam , kde se zdálo , že the Wailers mají snahu skladbu zahrát líp . >>>ZDE <<< vám tu nechám pro srovnání dvě verze této skladby , z nichž jedna (Z Bostonu 16.9.1980) se snaží melodicky navázat na předešlé roky, ale druhá je „zmetek“(Z Providence 17.9.1980) a vlastně všechny verze od Survival turné po konec Bobovo karéry jsou takto (jako přez kopírák) mizerně zahrané . Je to ale jen můj názor , hlavně jsem zvědavý na vaše názory . Váš Eboko. [ 300 – 17.12.2011 ] V Dijonu 1980 Tak nakonec pro některé z vás to může být překvápko. Znáte to jak se má něco podělat , tak se to podělá ve všech možných variantách , a tak můžu aspoň psát . Dne 4.června 1980, skoro na začátku chaotického evropského Uprising turné vystoupil Bob v Parc Des Sports Stadionu v francouzském Dijonu. Dodnes se dochoval skoro dvouhodinový záznam.
Koncert je to rozhodně zajímavý , jako jediný obsahuje skladbu „Talking Blues“ nebo první verzi skladby „Revolution“ , obě z desky Natty Dread . Také s velkým předstihem představuje skladby z tou dobou nového alba Uprising , jako je „Reemption Song“ , „Work“ či „We and Them“ . Verze poslední zmíněné skladby je dlouhá neskutečných 7 minut , dřív jsem si myslel že to tak má být . Ve skutečnosti ale měli nějakou poruchu v bubnech a Bob nechtěl koncert přerušit , tak to zkrátka nechal ladit tak dlouho než byl spokojený , tuto verzi máte uloženou u článku č.169 z 20.3.2010 . >>> ZDE <<< jsem uložil k poslechu velice příjemnou verzi skladby "Is This Love“ . Na fotografii se můžete sami přesvědčit kolik lidí bylo přítomno + jsem přidal kopii vstupenky . Váš Eboko .
[ 299 – 17.11.2011 ] Ruská Invaze Tenhle článek se myslím docela hodí k dnešnímu svátku . „Russian Invasion“ , nebo se skladba může jmenovat „Show your Dreads on“ , ale spíše se přikláním k první verzi. Tohle je skladba jejíchž demo trvá snad nejdéle ze všech , má neskutečných 50 minut . Ale jestli se dá říci demo , je to totiž jediný dostupný archív o téhle skladbě , která vznikla v roce 1980. Myslím si že měl určitě nějakou představu jak skladbu zahrát , ale spíše asi sloužila k tomu aby se odreagoval a publikovat jí nikde nechtěl .
>>> ZDE <<< si stáhněte a poslechněte tuhle skladbu , která byla objevena až 15 let po Bobovo smrti u Ziggyho Marleyho doma, kdo ji rozšířil po internetu nevím. Každopádně najít ji můžete nesestříhanou na archívu s názvem „Pomps & Pride & rare demos 1980“ . Tuhle skladbu jsem ještě objevil (tu samou verzi , jak jsem řekl , jiná není) v souboru archívů s názvem „6 CD Ultra Rarities“ kde ji autor velmi šikovně rozstříhal na 5 částí (Take 1-5) což je vzhledem k délce materiálu určitě lepší . Na www.bob-marley.es jsem našel její text , pokud by někdo chtěl mi to přeložit , uvítal bych to.
(show your dreads on) yeah hmmm in these modern time’s Pokud by se někomu z vás chtělo do překladu , odešlete mi prosím výsledek na můj mejl , robertnestamarley(zavináč)email.cz , váš Eboko. [ 298 – 16.11.2011 ] Opět z Milána 1980 Minule jsem tady něco hledal na netu , nějaké fotky a náhodně jsem našel tohle .
Není proto pochybností že archív z 27.července 1980 byl k mání . Je pravdou že archívy může kdokoli beztrestně prodávat v jakémkoli vydavatelství, ale o to myslím si nejde . Pamatuji si , když jsem archív hledal , docela to trvalo , existují 4 druhy pásek (AUD 1 – 4 ) které se točí mezi sběrateli ale zrovna ta , kde je koncert zachycen kompletní , ta se jen tak nikde moc nobjevuje. >>> ZDE <<< si nalistujte dnešní audio ukázku , je jí ne až tak rozšířená verze skladby „Could You Be Loved“ z tohoto koncertu, jemuž bylo přítomno více než 100 000 lidí . Váš Eboko.
[ 297 – 7.11.2011 ] V Newyorském divadle Beacon 1976 Právě prožívám asi největší půst , poslední dobou se mi vůbec nic psát nechce ale asi to nevadí , protože jsem za ten měsíc co zde vyšel jediný článek nedostal ani vzkaz ani mejla , co se to děje . Na zájmu kolem Boba se nic nemění , pořád mi tu hraje dost často ale nějak se pomalu vytrácí chuť psát , přece jen už sem píšu přes 3 roky . Na druhou stranu si můžu delší odpočinek dovolit , protože i přez mojí absenci je tu pořád co číst a web je natřískaný informacemi. Třeba si alespoň najdete čas , přečíst si nějaký starší článek z loňska nebo předloňska.
K dnešnímu dni jsem si ale přece jen něco málo připravil . O koncertech z Newyorského divadla Beacon jsem tu už nesčetně krát psal , a je tu i spoustu audio ukázek . Jediným rozdílem je , že jsem vás chybně informoval o jedné věci ale není to moje vina , netušil jsem že v roce 2010 vylezou na povrch další tři audio archívy. Bob Marley s The Wailers byly v New Yorku dva dni (30.4. až 1.5.1976) , odehrál zde 4 koncerty – 30.dubna early a late show a taktéž i 1.května. Dlouhá léta se vědělo o záznamech z 1.května,ale až do tohoto roku. Early show lze dnes bez velké námahy do 5 minut na netu najít , ten druhý to , už není tak jednoduché a jedna z posledních šancí jak si archív obstarat bylo požádání Tanatika z www.bob-marley.es , který mi vyhověl a já jsem mu za to zavázán. Asi největší nářez je , že Early show z onoho 30.dubna je zachycena na dvou „páskách“ . Nevím proč , ale koncert byl nahráván z dvou míst , je to celkem patrné v kvalitě zvuku, ikdyž kvalita obou pásek je velmi dobrá . Do dnešní doby mám snad pouze jeden další koncert takto zachycen .Co se týče track-listu , tak žádné překvapení nečekejte ! Přesto ale na show naleznete verze skladeb jako jsou „Johny Was“ nebo „Night Shift“ , Early show postrádá tradiční skladbu „No Woman No Cry“ , zajímavé , alespoň pro mne je „Intro“ nazvané „Are You Ready“ které jsem vložil
Late Show , kterou jsem tak namáhavě sháněl ale nemá takové grády jako odpolední vystoupení a i časově je o něco kratší, ikdyž se docela divím . Kvalita zvuku je o stupínek horší , ikdyž úplně nejhorší také není . Jedinou zajímavostí v Track-Listu je snad jen skladba „Kinky Reggae“ , kterou jsem vložil >>> ZDE <<< . Jinak se Track-List moc neliší od toho standardního z Rastaman Vibration turné. Stejně ale mám z obou vystoupení super pocit , protože kdy se zase v budoucnu naskytne příležitost , slyšet něco poprvé ?! když archívy poslední dobou lezou jako z chlupatý deky . Fotografie pocházejí ze dne 30.4.1976 , o jakou ale jde show , nemám tušení. Zase opět připomenu , kdo z vás máte zájem o některý záznam , napište mi @ a určitě se domluvíme. Váš Eboko. [ 296 – 28.10.2011 ] Nikdy jste nemohli vidět Musím o tom napsat , poukázal na to už předevčírem Tanatik z www.bob-marley.es . Je to přesný příklad , jak přijít bez práce k penězům (myslím tím Island Record) , a nikoho už nezajímá , že lidi by spíše chtěli vidět kompletní koncert. V tomto koncertu z 2.6.1977 jsou hrozné střihy , nejen že chybí začátek koncertu . Je zde ale taky úplně nesmyslně sestříhaná skladba „No Woman No Cry“ a já taky proto nechápu jak se i tato verze , z které byl vyjmut i klip na dvd Legend může těšit takové popularitě . Když vlastně skladba je tak příšerně okousaná že bych blil, přitom ale kompletní je nádherná.
Pokud chcete Mp3ku , už jsem na toto téma 13.3.2009 v článku č. 44 psal (tam je odkaz) , mě ale spíše jde i o video , které jste kvůli honbě za penězi neměli nikdo z vás možnost vidět ! záznam je stažen z originální kazety se jménem Love Gong , není sice v exkluzivní kvalitě ale to je tím že se to nikdy nikdo nesnažil nijak opravit a hned se to odtrhlo . Je vůbec zázrak že se to dá alespoň nějak dohledat. Užijte si to ! Váš Eboko. [ 295 – 2.10.2011 ] Interview s Al Andersonem – část třetí Amerika byla v té době dost nejistá že ? Moc lidí v té době proti Americe nebyly. Lidé se na něj dívali a říkali si , ten chlap (Bob) mluví o sjednocení celého světa . Měl to charisma jako Martin Luther King . A podívejte se co se mu pak stalo , nebo třeba Kennedymu , když se snažil dát stejné práva černochům jako bělochům. Bob měl v sobě magické prvky , jako Obama , i když se lidem na první pohled nelíbil . Dodnes všichni jeho přátelé tvrdí , že mluvil pravdu.
Peter , Bunny a Bob jsou dodnes považovány za původní Wailery , z nichž pouze Bunny je stále naživu , ale není členem aktuální kapely The Wailers. Můžete nám něco říct o The Wailers v roce 2010 , a jejím „vedoucím“ Family Manovi Barrettovi ? Měl jsem možnost s ním pracovat (Family Man) , zhruba 15 let po Bobovo smrti . Family Man není vůdce . Je to nevzdělaný člověk který nesdílí city s nikým jiným než je on sám. Je to jeden z největších sobců jaké jsem kdy v životě potkal. Nemyslím si , že Bob k němu choval nějaké extra přátelství , protože on se s Bobem nikdy moc nebavil , spíš jeho bratr. On se nikdy neobtěžoval Bobovi v mnoha věcech jakkoli pomoct . Všechno bylo o hlavně penězích, o žádném soucitu. Rozhodl se mít spoustu dětí a tak si to rozdával se spoustu fanynek . A teď už má vyděláno , má ve světě hudby svoje jméno , protože hrál s Bobem , to je ale tak všechno . Pracovat s ním bylo jako pracovat pro upíra.
Takže slovem „Originál“ Wailers se spíše myslí původní záměr , vize kterou původně Bob měl . Není to o tom , že dnešní kapela se skládá z některých původních členů ? Přesně tak. My dnes chceme mít hlavně nějakou úroveň , úroveň ve skládání skladeb , úroveň produkce. Žijeme a pracujeme společně na tom přes dva roky a funguje to. Ikdyž si lidé myslí že z kapely která hrála s Bobem nás zbylo hrozně málo. Mým plánem do budoucna je navázat na záměr původních Wailers , chceme dosáhnout určitého respektu mezi posluchači. Pak budou The Wailers zpátky , ikdyž je už Bob mrtev , je tu ale Al Anderson a Junior Murvin.
Pojďme si promluvit o novém albu ‘Miracle’ které má letos vyjít . Nahrávali jsme nějaké skladby u kamaráda Paula Antonella v New Yorku , ve studiu s názvem B-52 .Na záznamech se také podíleli například George Clinton nebo Peter Gabriel. Skvělý místo pro nahrávání a velice příjemní lidé. Původně na konci Australského turné jsme měli připraveno 50 skladeb, ale museli jsme to snížit na 14 nejlepších . Chris Blackwell nám sehnal nástroje značky Karl Pitterson , s kterou jsme tenkrát hrávali . Udělal pro nás první poslední , je to báječný člověk . Bylo to kouzelný natáčení , byly jsme sehraní jako za starých časů , jsem zvědavý ,jak to dopadne, jak se deska bude líbit.
A členové kapely jsou tedy jací? Junior Marvin zpívá , hraje na kytaru, případně na klávesy , skládá nám písně . Erica Newell je vokalistkou . Desmond „Desi“ Hyson hraje na klávesy a také píše skladby a zpívá . Stephen Samuels hraje na basu. Christian Cowlin hraje na varhany . Francis „Paapa“ Nyarkoh na bicí a já na kytaru.
Kde a kdy album vydáte? Máme label , Edel , v Německu , album by mělo vyjít letos v prosinci , je to také takový malý dárek od nás k Bobovým nedožitým narozeninám . Jsem tak šťastný , že máme skvělou partu , jako tenkrát a jsem zvědavý , jak to dopadne. ● ● ● To je třetí a poslední část interview s Alem Andersonem ale rozhodně ne poslední Interview na kterém jsem pracoval , váš Eboko . [ 294 – 29.9.2011 ] Poradíte mi ? Než vložím třetí díl Interview s Al Andersonem, dávám sem takovou vsuvku . Zajímá mě , a třeba to někdo z vás (třeba Noby nebo Romero) mohl vědět, kdo uváděl Rastaman Vibration a Exodus turné . Jeho hlas je na všemožných páskách , třeba >>> ZDE <<< u vstupu koncertu z 1.5.1976 z večerního koncertu v Beacon Theater z New Yorku .
Je vůbec zázrak že jsem našel jeho fotografii , která pochází z Houstonského vystoupení ze dne 20.5.1976 , vy si ho ale můžete pamatovat z památného vystoupení z 2.6.1977 z Londýnského Rainbow Theatre kde při poslední skladbě „Exodus“ uzavírá tento dnes již klasický koncert . Třeba mi odpoví Tanatik z www.bob-marley.es . Jsou zkrátka stále věci které prostě nevím a které mi pořád vrtají v hlavě, váš Eboko. [ 293 – 26.9.2011 ] Interview s Al Andersonem – část druhá To docela popírá obraz Petera Toshe , revolucionáře ? Bob byl postavou více duchovní . Peter byl spíš Che Guevara , Zapata typu . Jak mluvil k prostému lidu, byl obrovský nepřítel jamajské vlády i CIA a FBI. Mluvil pravdu stejně jako Bob ale tyto dvě osobnosti se nedají vůbec srovnávat. Byli to obrovské osobnosti , tito lidé mi ukázali co to je reggae. Jednou jsem jel za Bobem na Jamajku , když bylo vydáno album Babylon By Bus a Chris Blackwell mi řekl že to je přesně to , přesně takový jemný rock po mě chtěli a já to samozřejmě přijal , ikdyž mám pocit že je to vlastně legrační , protože to byl od společnosti Island Record jeden z nejhorších odměn co jsem zažil . To vydání Babylon By Bus alba , Chris na nás hrozně šetřil , bylo to složité.
A co bylo tak složité ? Všichni z kapely nedostali honoráře na které jsme měli nárok a kdyby nás alespoň nějak nevyplatil sám Bob nevím jak by to dopadlo. Byla to pro nás komplikovaná situace , byly jsme dobří hudebníci a chtěli jsme mít všichni nějakou budoucnost , bylo to přesně tak jak jsem vám říkal , na papíře bylo to , ve skutečnosti to bylo ale ono. Abych dostal kolik jsem mít měl šel jsem ještě hrát s Jimmy Cliffem a také jsem společně s Earl Chinnou Smithem pracoval na Bunnyho albu Blackheart Man. Bylo to neskutečné .
Jak probíhali zvukové zkoušky zejména s Bobem ? Co do vás požadoval ? Bylo to zhruba tak . Bob dostal nápad a pak se k němu Carly , Family Man ,Wya , Tyrone ,Junior i já prostě přidali a něco z toho vzniklo . To co vzniklo se postupně upravovalo , většinou ale nám do toho nikdo nekecal . Hlavní slovo měl samozřejmě Bob a ten spolu s Wya Lindem tomu dali šmrnc i konečnou podobu . Nemám pochyb o tom že melodii pro „Redemption Song“ vymyslel právě Wya , on byl opravdu výjmečný v tomhle ohledu , on byl tou atomovkou při které Bobovo myšlenky explodovaly. Bob totiž většinu svých věcí uměl zahrát akusticky na kytaru , celkový dojem jsme pak museli vyladit my , ikdyž jsme za to nikdy nebyly v širším okolí zcela doceněni , my jsme zkrátka v očích okolí byly jen přídavná kapela , všechno se točilo spíše kolem Boba. Byly to ale dobré časy , do té doby než přišel Don Taylor . To byl opravdu špatný menežr , zloděj a šarlatán , to byl takový stratég který nás všechny v kapele doslova deptal , a to ještě bylo zesíleno pokud jsme se nedrželi jeho plánů.
Jaké to byly plány? Nerozděloval honoráře podle zásluh . On vůbec neměl šajn jací jsme hudebníci a čím jsme si prošli , připadalo mi to , jako bych se vrátil o pár let nazpět . A protože moje příjmení nebylo Marley ale Anderson , určitě si umíte představit ,jak to u nás v kapele vypadalo.
To byl také důvod proč jste šel raději pracovat s Peterem Toshem ? Ano dostal jsem příležitost . Peter za mnou přijel aby mě sdělil že chce abych hrál s jeho kapelou ,kde už hráli například Sly Dunbar a Robbie Shakespeare (dnes již legendární umělci) . Byl jsem moc rád ! Wooow , na první zvukové zkoušce mě požádal jestli bych s ním hrál pořád a tím odešel od The Wailers , řekl jsem „jo jdu“! Odešel jsem těsně před vydáním Bobovo desky Exodus. Peter tou dobou žil a nahrával v Miami pro Columbia Records , spolupracoval s The Rolling Stones .
Takže jste už na turné k desce Exodus nehrál ? Ne, nechal jsem toho ihned co jsem se vrátil z dlouhé šňůry koncertů Rastaman Vibration turné , protože jsem měl velké problémy s manažerem. Bob byl skvělý , fantastický člověk. Chlap s kterým jste mohli jít kdykoli do boje , měl skvělou strategii . Jakmile ale přišel ten hajzl (Don Taylor) co nám bral pomalu jídlo z úst , jen jsem ho viděl a chtělo se mi brečet , takového chladnokrevného člověka jsem v životě pak už nikdy nepotkal . Musel jsem z kapely odejít protože ten mě odíral . Peter mi navrhnul lepší situaci a jsem prostě šel , bylo to pro mě vykoupení.
Měl jste pak z toho dobrý pocit , přece jen jste odešel od kapely jednoho z největších hudebníků všech dob ? Pro mě to vždycky bylo všechno o hudbě , ne o politice. Bob mohl snadno být politikem . Byl velmi moudrý , věřím tomu že lidi by za ním šli . Věděl o všem , co se kde šustlo , měl ohromný přehled o všem a pak to miliónům lidem nejen na Jamajce posílal ve formě textů svý hudby. Peter taky , ale neměl takový rozsah posluchačů jako Bob . Bob navíc uměl mluvit lépe o politice než kdo ví jací politici , měl tu sílu , vézt lidi.
Bylo to těžké všechno vstřebávat že ? To nebyl takový problém . Oh můj bože jak jsem byl šťastný že jsem tam na těch koncertech s ním mohl být a podílet se na výsledku . Co se mi tak jediné nelíbilo , bylo to , že když koncert skončil a hudba dozněla , jako bych se probral do jiného světa . Třeba George Bush nenáviděl Boba Marleyho , ten zase měl blíž k Michaelu Manleymu a ke Castrovi ikdyž se proslýchalo že na západní polokouli prostě komunismus nemůže fungovat. Když Bob začal podporovat Manleyho , Edward Seaga kterej měl za sebou spoustů agentů FBI přišel za mnou do hotelu a řekl mi , že se něco chystá na členy kapely . Divil jsem se tomu a zeptal jsem se ho :“a proč to říkáte mě?“ , odpověděl mi : „No proto že jste Američan jako George Bush.
Bylo to varování ? Bylo to varování. Řekl jsem to Bobovi a on mi odpověděl , „Ať přijdou a vezmou si, co chtějí“ . Přesně o to se také na konci roku 1976 pokusily . To byl také důvod , proč jsem odešel . Nejen že jsem měl po krk Dona Taylora ale také politiky . Miloval jsem toho člověka jako skladatele a bratra ale riskovat svůj život jsem nechtěl , na to jsem už neměl. V novinách se pořád psalo že se pašuje marihuana do států výměnou za zbraně které sloužily na Jamajce k uchopení moci . Pořád tvrdily že to tu dopadne jako na Kubě . Nebylo tu vůbec bezpečno , musel jsem odsud pryč. [ 292 – 13.9.2011 ] Interview s Al Andersonem – část první Tak je to tu co jsem slíbil ! Interview je ale příliš dlouhé a tak ho budu vydávat po částech, jinak by jste se načekali J . Interview překládám z webu www.bobmarleymagazine.com , proto nevím v kterém časopise byl rozhovor vydán.
Je to už více jak 35 let co jste byl povolán ke své práci na Bobovo albu Natty Dread. Je pravda že jste byl najat k tomu aby jste amerikanizoval zvuk pro širší publikum ? Chtěli po nás (The Wailers) zvuk který by vstoupil na mezinárodní scénu , nechtěli být slyšet jen v Karibiku. Od té doby co Wayne Perkins zahrál ve skladbě „Concrete Jungle“ ono perfektní a dnes již klasické sólo nebyl nikdo schopný předvézt něco takového jako on. Byl jsem pozván do The Wailers v době , kdy už Bob měl napsáno spousty skladeb do nové desky Natty Dread . On potřeboval kytaristu , vokály a někoho na foufací harmoniku . Takže jsme se všichni pustily do práce.
Bylo to jediné co on potřeboval ? Bylo mi jasné , že musel mít radost. Hrál jsem hodně skladeb. Hrál jsem trochu tvrdší rock/blues na kytaru a to se jim nelíbilo . Hrál jsem to samé znovu a znovu až mi Bobův producent Chris Blackwell řekl že takhle to nechce , že chce ode mne slyšet sladší blues. Touto formou jsme se dostali k skladbě „No Woman No Cry“ . „Rebel Music“ byl trošku agresivnější . „So Jah Seh“ zněla více majestátně . Ale musím říci , že to pro mě bylo velmi těžké , adaptovat se jiným zvukem než jsem byl zvyklý hrát , aby skladba zněla přesně tak , jaké emoce z ní vycházejí , byla to těžká zkouška pro mě.
Takže to pomohlo a skutečně se otevřelo pro Boba širší publikum? Rozhodně to pomohlo. Ještě víc se to podařilo s vydáním alba „Live!!!“ Deska Natty Dread bylo pro posluchače jemnější a propracovanější než záznam z onoho vystoupení v Londýně , tam nám to znělo řekněme syrověji , zato ale jsme byly opravdu sehraní , zahráli jsme to tak, jak jsme chtěli.
Znamenalo pro vás album Natty Dread bod obratu … myslím tím ,že jste se od pomocného kytaristy nakonec stal čelenem kapely The Wailers ? Ano . Opustil jsem můj domov a rodiče na tři roky. Naučil jsem se nářečí a také jíst jejich jídlo . Lidé u nás doma si naivně mysleli že jsem přešel k bohaté společnosti , protože znali Chrise Blackwella a to byl opravdu bohatý člověk . Ale já jsem spal na matraci na podlaze skoro rok , než se vydalo album. Žil jsem jako oni s nimi v Trenchtownu . Pamatuji si že úplně první noc jsem spal pod širákem. Bob mi potom platil noclehy v různých hotelích , ikdyž bylo na něm vidět že si to nemůže dovolit . Neměl moc peněz. Byly to těžké roky i pro něho , všechno co dostal za předešlá dvě alba a za prodej singlů po Jamajce živil rodinu a své děti . V té době už měl Ziggy , Stephen a Cedella něco kolem tří let.
A vy jste spal venku , místo v hotelu? Ano , v Bull Bay , kde měli Bob s Ritou domek. Bylo to neskutečné kolik tam bylo komárů . Můj kufr mi sloužil jako polštář , to si vybavuji část písně Talking Blues „Rock , stone was his pillow“. Přesně si na to pamatuji . Bob měl neskutečně těžký život , a říkal mi , ať si to také zkusím. Já v té době jsem cítil potřebu dozvídat se o tom jak oni žijí , jak vyrůstali. Dnes si toho moc vážím.
A co zbytek The Wailers ? Carlyho a Family Mana jsem poznal opravdu dobře. Carly byl klenot kapely , byl vtipný , skvělý kuchař , byl to opravdu báječný člověk. Vlastně i členky souboru I-Threes . Rita mi nosila jídlo když jsem nějaký čas spal v suterénu Harry J. Studia na koberci. To byla doba. Líbil se vám už jen ten pocit , že to byla zkouška , být jedním z nich ? No jasně.Přesně tak. Akorát Peter Tosh a Bunny Wailer mě neměli moc rádi , cítili to jako fakt že se kluk od Blackwella snaží vměstnat do jejich pásmo. Pak jsme se ale s Peterem Toshem stali velmi blízkými přáteli. Viděl jsem tu sílu jeho hudby a nakonec jsem jeho kapele hrozně záviděl a chtěl jsem s ním spolupracovat , víc než s Bobem , protože ten měl vše kolem a kolem opravdu špatně zařízené.
Můžete mi vysvětlit, co to znamená „špatně zařízené“ ? Způsob jakým Bob a jeho manažer řídily kapelu , pro mě , nebylo to , na co jsem byl zvyklý. Byl jsem zvyklý na pevné smlouvy , honoráře , odměny ,nebo třeba jen pitomé obstarávání letenek na letišti. To všechno bylo na vlastní pěst , až později jsem zjistil jak mám s Bobem na těchto věcech správně spolupracovat .
Peter Tosh měl lepší „řízení“ ? Z mého pohledu byl více profesionální . Pamatuji si ,na můj první týden u něj v kapele , dal mi 10 000 jamajských dolarů . Řekl mi ať si seženu auto , bydlení a novou kytaru a abych se připravil na práci. A byl skvělý kuchař , dělal vlastní limonády , jeho smažené ryby a rýže s hráškem byly opravdu vynikající.
(Eboko)
[ 291 – 5.9.2011 ] Z Convocation Haly 1976 V současný době pracuju na velmi obsáhlém článku který bych během září chtěl vydat, přesně ale nevím kdy protože jsem stále ještě hodně moc pracovně vytížen . Teď ale vydávám takovou malou „oddychovku“. Poslední 2,3 dny jsem se zase celkem zasekl na Rastaman Vibration turné z první poloviny roku 1976. Rozhodně jsem tu už i o samotném turné psal , v sekci „má sbírka“ se můžete podívat , odkud byl jaký koncert zaznamenán. Dnes ráno jsem se zaposlouchal do Late Show z Convocation Haly v Torontu . Z tohoto dne 5.5.1976 jsou celkově v archívu zaznamenány dvě vystoupení , ve sběratelském slangu pojmenované jako Early a Late Show (odpolední a večerní).
Pokusím se vám nějak objektivně oba koncerty z tohoto dne přiblížit. První vystoupení (Early Show) po krátkém Intru „Are You Ready“ ( >>> ZDE <<< k poslechu) zahajuje skladba „Lion Of Judah“ bez spojení s „Rastaman Chant“ . Jsem zvyklý z každého vystoupení kde je tato skladba úvodní na toto spojení , tady ho nečekejte! Následují skladby „Burning and Looting“,“Them Belly Full“ ,“Rebel Music“,“I shot The Sheriff“,kratší verze“ No Woman No Cry“ ,i“Lively Up Yourself“ pokračuje celkem příjemně uvolněnou verzí „Bend Down Low“ k rebélii „Crazy Baldhead“ (taky poslechněte >>> ZDE <<< )která je v track-listech tohoto turné taky obsažena jen poskromnu. Škoda jen celkový dojem ze skladby trochu kazí nekvalitní páska na kterou byl záznam pořízen . Závěrem už je tu jen skladba „War“ která má jen 2 minuty , důvodem je konec stopy. Myslím si že zde taky došlo ke spojení „War-No More Troube“ možná taky s Extra dlouhou verzí která obsahovala i „Get Up Stand Up“ ale kdo ví , to jen tipuju , výsledek znají asi jen lidé kteří tento živák na vlastní oči viděli. Koncert Bob s The Wailers výjimečně zahráli bez pauzy na krátké občerstvení . V track listu chybí titulní skladba nového alba , čili „Positive Vibration“.
Po krátkém Intru zahajuje večerní vystoupení (viz. spodní foto) skladba „Rastaman Chant“ nyní bez spojení s „Lion Of Judah“ , což ale verzi nijak neubírá na síle. Druhou skladbou v pořadí je skladba „Slave Driver“ (kterou jsem vložil >>> ZDE << < k poslechu ) . Verze této skladby je opravdu jedinečná , nevím kolikrát jí při tomto turné zahrál , všechny koncerty tohoto turné nejsou zaznamenány ale je jedinou zaznamenanou živou verzí z tohoto turné a vlastněi z celého roku. Průřezem mezi skladbami projíždím přez „Them Belly Full“,“Rebel Music“,“I Shot The Sheriff“ a „Rat Race“ až ke skladbě „Johny Was“ (!) . Po této baladě nastupuje Bob s kratší verzí „Roots Rock Reggae“ (standartně bývá dlouhá tak kolem 7 minut) a „Want More“ (>>> ZDE <<<) kde Bob na konci opouští podium aby se mohl společně s kapelou v zákulisí trochu občerstvit. Aby se za chvilku vrátil a přidal konečné přídavky ve formě titulní skladby nového alba „Positive Vibration“ ( >>> ZDE <<< k poslechu) a závěrečného skvostu „Get Up Stand Up -> Let the Rhythm Groove -> War -> No More Trouble“ , který ale má „jen“ něco kolem 15 minut místo 22.a víc na které jsem z poslechu archívů tohoto turné zvyklý, navíc začátek „Get Up Stand Up“ kazí zmuchlaná páska . Je to jediné vystoupení kde chybí má srdcovka „No Woman No Cry“, přesto ale jsou to záznamy z mého pohledu , hodně zajímavé , váš Eboko . [ 290 – 2.9.2011 ] Bob v Grammy Muzeu „Vždycky šířil „One Love“ , jeho skvělou hudbou „ Zavzpomínal Eric Clapton , který dostal zlatou desku s cover verzí slavného hitu „I Shot The Sheriff“ : „Díky jeho hudby občas zavzpomínám na určité období v mém životě , jeho plakát mi stále visí v garáži“. Nyní Grammy museum v Los Angeles vzdává poctu Jam-rock géniovi a messengerovi Bobu Marleyovi. Lidé můžou sami na vlastní oči vidět skoro 40 originálních artefaktů z Bobovo osobního života a z jeho koncertů .
Při hlavním vstupu je obrovský Boom-Box který je přeplněný Bobovo hudbou . Odtud je řada místností kde rodina představuje různé vzácné artefakty . Je tu například stěna kde je linie jeho komplikovaného rodokmenu (měl mnoho partnerek a dětí) , na dalších stěnách jsou čepice , bundy , vlastní akustické kytary , jsou zde k vidění sešity s vlastnoručně psanými texty písní , z nichž některé jsou dodnes velice známé. Je zde i místnost pro fanoušky , kde do velké návštěvní knihy můžou psát své připomínky a nebo se zde mohou jen podepsat . Většinou je zde ale velkými nápisy napsáno „I Love You Bob Marley“ nebo „Vaše skladby jsou inspirací pro všechny lidi světa“.
Výstava zde bude trvat celý měsíc od 11.října , tak vy kdo máte cestu do Los Angeles , neprošvihněte to , vstupné je 12,95 USD , váš Eboko. [ 289 – 21.8.2011 ] Rock & Folk Magazín – Interview s Bobem v Paříži 1978 Rock & Folk Magazín : Nemyslíte si , že jste už strávil hodně času mimo Jamajku ? Nezměnila se tam hudba ? Bob Marley: My jsme ti , kdo hrají. Není to Jamajka , která hraje hudbu pro nás (výbuch smíchu)
Rock & Folk Magazín : Jste si vědom že budete v Paříži hrát muziku pro odlišné publikum než na Jamajce? Bob Marley : Ano , ale všichni tito lidé chtějí slyšet hudbu z Jamajky . Přeci nemůžeme změnit hudbu kterou hrajeme. Chápete co tím myslím ?
Rock & Folk Magazín : Přišel Junior Murvin , co na to kapela ? Bob Marley: Ano Junior posílil kapelu , je v pohodě , rozumíme si.
Rock & Folk Magazín: Myslíte si že se obsazení The Wailers ještě někdy změní ? Bob Marley: Možná že to zůstane stejné , možná se to změní.
Rock & Folk Magazín: Použijete dechové nástroje ? Bob Marley: Jo ! To by bylo skvělé . Stejně jako v éře SKA . Nevím , v současné době pracuji s kapelou na zlepšení rytmu . Třeba ale později zkusíme opět použít i dechové nástroje.
Rock & Folk Magazín: Způsob jakým pořizujete záznamy je poněkud odlišný od většiny hudebníků z jamajské produkce . Nikdy jste neuvažoval o Dub stylu? Bob Marley: Já? Ne . Mě se Dub styl moc nelíbí . Dub je něco jiného , já mám raději živou hudbu , skrze ní šířím poselství , víte .. nevěděl bych kde začít.
Rock & Folk Magazín: Proč jste na album Kaya nahrál některé své starší písně ? Bob Marley: Kaya , má hezkou melodii . Jednou v noci jsem jí napsal , pobýval jsem tou dobou na venkově . Seděli jsme s přáteli na verandě malého domku a neměli jsme bylinu . To je důvod proč zpívám „Musím mít Kayu ikdyž prší ….“
Rock & Folk Magazín: Kdy to bylo ? Bob Marley: Asi …. 1970 . Ano , 1970 .
Rock & Folk Magazín : Máte také mnohem starší písně , které jste vytvořil ještě v éře SKA , jako je například „One Love“. Jaký je to pocit , když tvoříte novou melodii pro třeba 10,15 let starou skladbu ? Bob Marley: Někdy to funguje , někdy ne. Je to otázka vibrací . Vlastně zrovna tuhle skladbu „One Love“ jsem ještě nikdy po hudební stránce neudělal dobrou .
Rock & Folk Magazín: Jak je to s texty ? Bob Marley: Je to , Jako bych skladbě rozuměl lépe než před tím. Poprvé je to jen syrová inspirace . Podruhé je to porozumění ….. písně se vyvíjejí . Nevím jak a proč . Jsou to písně , které dokud nevidím reakci z okolí, už mě nezaujmou. Někdo pochopí jejich význam , takhle to vnímám .
Rock & Folk Magazín: Myslíte si ,že by někdo z členů The Wailers mohl pro vás skládat hudbu ? Bob Marley: Všichni píšou písně .
Rock & Folk Magazín: Ano , ale skládají je pro The Wailers ? Bob Marley: Ano , pokud by chtěli . Každý člověk má být svobodný .
Rock & Folk Magazín: Myslíte si , že by jste jednou opět mohl pracovat s původními členy The Wailers ? Bob Marley: Jistě člověče , kdykoli …
Rock & Folk Magazín: Tady je opět stará otázka : Opravdu si myslíte , že Evropští diváci pochopí věci kolem rasta ? Bob Marley: Já nevím jestli pochopí , ale mají na to dobré reakce (smích) .To je realita , není to vtip ani snění . Může se vám to zdát divné ale Rasta není žádným náboženstvím , Rasta je realitou. Je těžké pro lidi kterým systém denně vymývá mozek aby pochopili kdo jsem já , co Rastové říkají . My jsme nad rámec toho co vy máte zažité . Rasta je svět kde se lidé mají rádi , ale vím , že realitou je že lidé proti tomuto našemu světu bojují a chtějí ho zničit.
Rock & Folk Magazín : Myslíte si , že lidé kteří mají rádi vaše písně to pochopí co je řečeno v nich? Bob Marley: Mnoho lidí to oceňuje, to co se jim snažíme sdělit. Nikdy jsem se nevzdal víry v lidi , protože to tak všechno souvisí …. Když jsem byl malý , taky jsem se od ostatních musel různé věci naučit . Až jsem sám zjistil co mi vyhovuje , takhle je to u každého člověka.
Rock & Folk Magazín: Myslíte si , že jamajští hudebníci kteří vyrůstali v Londýně , jako třeba Steel Pulse , mají jiný přístup k reggae ? Bob Marley: Snaží se ….. co slyším z Interview . Mám ten pocit . I jiní lidi mají pocit že teď je správná doba na reggae . Všichni reggae hudebníci musí něco cítit . Vzpomínám si , když jsme ještě jako The Wailers začali nahrávat písně typu „Duppy Conquerer“ , snažili jsme se do toho každý dát něco svého. Také jsme to ale museli dělat profesionálně , protože kdybychom tak nečinili , neměli jsme nárok na úspěch na světovém trhu .
Rock & Folk Magazín: Myslíte si že reggae hudebníci se staly profesionály ? Bob Marley: Ano , neměli na výběr .
Rock & Folk Magazín: Ale nemyslíte si že jste tím něco ztratil ? Bob Marley: Nevím ,co jsem v tom procesu ztratil (smích) . Já ale vidím , co jsem vyhrál ! [ 288 – 6.8.2011 ] Plakát z Burlingtonu Na jedné z internetových aukcí jsem našel tento plakát , majitel ho prodává za 995 USD . Bob Marley a The Wailers vystoupily 4.11.1979 na začátku Survival turné ve Vermontském Burlingtonu , Kde odehrál v tento den dvě vystoupení . Další vystoupení bylo naplánováno na konec roku 1980 , koncert byl ale nakonec zrušen .
Určitě je paráda mít doma něco takovýho , jako originál plakát z akce už pro ten pocit . Ale není 995 dolarů trošku moc ? Drahý koníček , Eboko . [ 287 – 4.8.2011 ] Symboly Tak jsem zpátky doma .Dnešní článeček berte jako takový rozhoupání do další kapitoly mého psaní . Poněvadž do dnešního dne , jsem prakticky vyčerpal zajímavosti z různých koncertů a studiovek . Chci ale pokračovat trošku v jiném tempu než jste byly zvyklí , chci taky psát o něčem jiném , a změna musela přijít . Poněvadž rozsah skladeb v mé sbírce není nafukovací . Bob umřel a archívy které po něm zůstaly se už nedají obměňovat . Do dnešního dne jsem povětšinou psal o ukázkách které jsem následně vložil , odedneška budu spíše s vámi probírat fotografie , a snažit se co nejblíže definovat události které tou dobou probíhali. Mám tu také spoustu Interview a okénka do zákulisí a soukromí které bych tady chtěl prezentovat.
Psal jsem tady o spousty vystoupení a turné , o zajímavých nahrávkách které se od jiných v zásadě trošku liší . Teď abych tak řekl , už nevím o čem v tomhle směru co bych napsal , budou to spíše výjimky . Mám v pc ale také více než 5000 fotografií . Také tu mám od člena the Wailers Juniora Murvina některé nikdy nezveřejněné fotografie . Určitě ale také nebudu psát v takovém tempu jako kdysi , protože zkrátka nemám poslední dobou vůbec na to čas . Hlavně ale si s psaním chci zase trochu pohrát . Věřím že aspoň vy stálí návštěvníci budete semnou trošku o věcech komunikovat.
Fotku kterou sem vkládám dnes vykresluje dvě nejvýznamnější Karibské ikony , nevím ale z které galerie pochází , jen mi to přišlo zajímavé (Ostrov svobody je pro mě také poslední dobou v centru zájmu) a rozhodně tímto zobrazením mají autoři galerie v něčem pravdu : Ernesto Che Guevara je další významnou osobností této části světa . Avšak každý z nich dosáhl popularity jiným způsobem , jejich cíl byl podobný . Oba bojovali proti nespravedlnosti jinak , zatímco Ernesto v horách u Santiaga de Cuba střílel ze samopalu nepřátele kubánského lidu, tak Bob střílel na novodobé otrokáře při svých vystoupeních po celém světě ze své kytary rytmus reggae , oba chtěli pro obyčejné lidi rovnost a spravedlnost , určitě proto jsou dodnes , tolik let po smrti uznávanými osobnostmi . To je prozatím ode mne vše, zajímají mě vaše názory na jakékoli téma,váš Eboko. [ 286 – 25.7.2011 ] „Is This Love“ Po dlouhé době musím už něco napsat , dneska mám malounko času a pak zase nekonečný pracovní proces a třídenní volno mimo PC . Je možné že další článek vyjde až někdy na začátku Srpna , musíte mě omluvit mám toho teď příliš. Ale teď k samotné skladbě. Tahle skladba je myslím vůbec nejlepší věc z desky Kaya , je to také nejklasičtější Bobovo milostná skladba , myslím si také že byla původně věnována Jamajské Miss World Cindy Breakspeareové .
Přestože Bob s kapelou tuto skladbu hráli na skoro všech koncertech turné 1978,79 a 80 skladba se stala celosvětově známou až po Bobovo smrti díky výběru Legend který se stal nejprodávanějším reggae albem všech dob . Myslím si ale že ho už nikdy nikdo jen tak nesesadí , protože to co se hraje na Jamajce dnes nestojí ani za zlámanou grešli . Dříve než se dostala tato skladba na tracklist desky Kaya byla vydána samostatně na singlu s B stranou kde najdete instrumentální verzi skladby „Crisis“ , to už jsem tu ale jednou psal , pamětníci mého webu budou také vědět že jsem se kdysi vkládal i zajímavé demo , kde Bob hraje na španělskou kytaru.
>>> ZDE <<< jsem vložil ukázku k poslechu , pochází z také už zmíněného koncert z Landoveru 16.6.1978 , tahle živá verze je jednou z nejlepších, posluchač díky ní okusí velmi pozitivní atmosféru která na koncertě vlála , přesto že v hale bylo necelých 5000 diváků . Tak snad jsem z mého výběru asi 50 verzí vybral tu správnou . K článku jsem také vložil všechny možné videozáznamy o kterých informovat snad nemusím , váš Eboko . [ 285 – 15.7.2011 ] z Chicaga 1975 Mám rád atmosféru koncertů z Natty Dread turné , cítím z nich takovou tu pravou rebélii . Byla to doba kdy ještě nikdo moc Boba Marleyho s The Wailers neznal , a lidé na jejich koncerty chodily spíše ze zvědavosti a myslím si že pro spoustu lidí to bylo první seznámení se stylem reggae . Nevím jestli tyto koncerty bývaly vyprodané , rozhodně ale touhle dobou hrála kapela spíše v klubech a divadelních sálech pro maximální počet 200 až 300 lidí a velká většina lidu , který navštěvoval koncerty byly černoši (což ale není moc podstatné ) . Ze vzpmínek známého amerického bluesmana Sammy Blueho : „Když jsem přišel do Chicaga , ve městě vystupovalo plno legendárních bluesových umělců . Byl jsem na spoustě koncertů , byla to pro mě radost sledovat ty kluky . Poznal jsem spoustu skvělých muzikantů . John Little John , Jimmy Johnson ,John Brim , Big Joe Williams a mnoho dalších. Setkal jsem se také s Bobem Marleym v Quiet Knight Clubu a můžu vám říct , že nikdo jiný ve mně nezanechal tolik pozitivních vibrací , nikdy jsem neviděl někoho tak originálního , jakým byl Bob Marley.“ Člen The Wailers Tyrone Downie v jednom ze svých interview říkal : „Quiet Knight Club , to byl snad nejmenší klub v kterým jsem kdy měl možnost zahrát. Podium bylo tak malé, že jsme měli velký problém se tam nějak nacpat“
Do dnešního dne se zachoval kompletní archív z vystoupení , a tak dnes po víc než 36 letech , koncert byl odehrán 10.června 1975 si i vy můžete v klidu domova vychutnat prvotřídní atmosféru této show. Záznam je jedním z mála který není vůbec těžké na internetu najít , dokonce v roce 1982 vyšel v mnoha zemí Evropy na Vinylu . Tohle LPčko sice nemám (když bych ho samozřejmě mít doma chtěl) ale mám kopii této pásky . Záznam je to velmi kvalitní , obsah tracklistu je na obrázku , nevím ale jestli fotografie z něj pochází přímo z koncertu , je to ale docela dost možné . Na poslech >>> ZDE <<< vkládám výbornou verzi skladby „Concrete Jungle“ a také si prostě nemůžu odpustit výjimečnou verzi skladby „I Shot The Sheriff“ která je právě odsud absolutně nejlepší ze všech archívů které mám ve své obrovské sbírce (také má přez 12 minut) , tak příjemný poslech přátelé ! Váš Eboko.
[ 284 – 12.7.2011 ] Jackson Five a Bob Marley Abych se k článku nevracel až zase za dlouhou dobu , chci sem dát takový dodatek. V roce 1977 nazpívali Jackson Five klip kde zmínili krátce Bobovo dneska už klasickou skladbu „I Shot The Sheriff“. Klip sem vkládám , ale možná mi to dáte za pravdu , je to fakticky herešment !
Zkoušel jsem hledat o vystoupení na Jamajce v roce 1975 nějaký další informace a nic jsem nenašel , jen bych chtěl rozvrátit fakt že na onom koncertě vystupoval i Bob , je to omyl který šíří neznalci ! Bob Marley s The Wailers se tou dobou akorát připravovali na své americké turné k desce Natty Dread , váš Eboko. [ 283 – 11.7.2011 ] Jackson Five na Jamajce Kolikrát jsem tady na to téma chtěl napsat a kolikrát z toho sešlo , ale dneska ráno mě rozesmál tady ten klučina ,sledujte >>> ZDE <<< a tak jsem si vzpomněl na článek na který jsem se několikrát už vykašlal .
Viděl jsem fotku z Paříže 1972 kde vystupují The Wailers jako předkapela skupině Jackson Five , jejímž členem byl (jak asi ví každý malý děcko) pozdější hvězda Michael Jackson . Kapela později 8.března 1975 vystoupila i v Národním Stadion v Kingstonu , odkud nemám žádné fotky což mi ale nějak žíly netrhá . Myslím si že díky prvnímu vystoupení měla kapela k Bobovi , jehož sláva byla tou dobou na pochodu nějaké sympatie , proto druhý den po koncertu před odletem zpět do USA se Jackson 5 s matkou a členy managmentu zastavily na pokec i v Island House .
Z návštěvy existuje spoustu snímků které pořídil Lee Jaffe . Jeden z blízkosti Island House kde je Bunny Wailer,Aston Barrett a Bob společně s matkou Michaela Jacksona, a spoustu snímků ze starého stromu z nedaleké pláže . Michael Jackson je na spodním snímku třetí zleva od Boba . Víc informací ale nemám , váš Eboko . [ 282 – 3.7.2011 ] Steel Pulse jako předkapela Zase trošku odskočím , posledních pár dnů poslouchám další mojí oblíbenou kapelu Steel Pulse , na tom by nebylo nic neobvyklého . Přestože poslední dobou mi tu často hraje Kubánský son či Buena Vista Social Club , Steel Pulse je jednou z mála mých velice oblíbených reggae kapel a možná to ani nevíte , že 7.7.1978 v holandském Rotterdamu vystoupila právě tato kapela před hlavní show Boba Marleyho and the Wailers . Existuje nejen celý archív Bobova koncertu ale i 17 minutový kompletní záznam Steel Pulse . >>> ZDE <<< jsem jej vložil pro poslech , je to velmi cenný reggae záznam , a co se týče ostatního reggae u mě je to jeden z nejcennějších , protože dohledat ho , to bylo opravdu silné kafe . Steel Pulse vznikli v roce 1975 (čili dnes jsou na scéně neskutečných 36 let ) , jsou jednou z klasických britských reggae kapel ,jejich zvuk se trošku liší od roots reggae z Jamajky na které jste možná zvyklí . Líbí se mi , že si dokázali prosadit svůj osobitý styl .
Jen nevím proč byl jejich pobyt na podiu v Rotterdamu tak krátký , zahráli dvě skladby , odstartovali s dnes již klasickou skladbou „Macka Spliff (Calley Man)“ která přechází přímo (bez pauzy) do skladby „Ku-Klux-Klan“ a přestože prý publikum stálo jak opařené,tak i po tomto krátkém výkonu se jim dostalo bouřlivého potlesku , pak už na scénu nastoupil se svýme repertoárem Bob Marley, takže příjemný poslech tohohle skvostu , váš Eboko . [ 281 – 29.6.2011 ] LP Soul Rebel Trošku zase odbočím na jiné téma , než o kterém jsem tady poslední 4 články psal . Poslední dobou totiž dosti často poslouchám hity z období kolem roku 1970 protože to jsou skladby kterýma jsem vlastně začal Boba Marleyho více poslouchat , nejsou sice kdovíjak virtuózní ale ten kdo má rád hudbu z Jamajských slumů , toho tyhle singly rozhodně nezklamou. Pro mě jsou tyhle hity vzpomínkou na dobu kdy jsem chodil ještě na učňák , nebyl internet a jedinou šancí byly cédéčka z levných knih .
Jedním z prvních LP vydaných na Jamajce je bezesporu album Soul Rebel , které vzniklo v dílně Lee Perryho v roce 1970 , na albu najdete pár skvostných skladeb a všechny krom poslední skladby „No Sympathy“ zpívanou Toshem zpívá Bob. Ono , celkově se na tohle LP myslím zapomíná protože tyhle skladby za účelem zisku Lee Perry prodal v Anglii a dneska se objevují na všech možných CD . Jediné co mi vadí je , že na CD je obrázek Boba už z dlouhými dready a laik má tak pocit jako by to byla Bobova poslední tvorba v životě . Jinak jsem bez námitek a naopak jsem rád že člověk pořídí CD za pakatel,kéž by šlo i samotnou desku takhle pořídit .
V blízké době budu více psát o verzích z tohohle období (taky podle nálady) . Myslíte si že vás toto období po hudební stránce nemůže nějak ohromit ? Omyl ! Pro dnešek >>> ZDE <<< vkládám alternativní verzi skladby „Corner Stone“ která je rozšířena pod názvem „Jah Is Mighty“, na albu najdete až finální verzi . Mám více alternativních verzí v zásobě , další třeba nahodím příště , mějte se přátelé , váš Eboko. [ 280 – 25.6.2011 [ Rastaman Live Up Tak mě napadá že o týhle skladbě jsem ještě asi nic nenapsal , a to když jsem už mluvil o všech možných verzích z posmrtného alba Confrontation. Tato skladba vznikla ve studiu TUFF GONG v Kingstonu na Jamajce někdy na začátku roku 1979 , vznikla za spolupráce se známou jamajskou reggae kapelou The Meditations . Přestože dneska máme tu možnost získat originální verzi , ta má neskutečných sedm a půl minuty .
V čase 6:33 do konce skladby kterou jsem uložil >>> ZDE <<< naleznete zatím nikde nepublikovaný závěr skladby , takže určitě potěším ty z vás , kteří o tomto demu nemáte tušení. Uplně nečekaně se tahle skladba dostala i na Track list koncertu kterým Bob s The Wailers korunovali koncert uprostřed léta 1979 na domácím festivalu v Montegu Bay.
Myslím si ale že Bob chtěl dále na skladbě pokračovat , a možná jí chtěl představit i na některém koncertu ze šňůry Uprising turné v roce 1980 , tato skladba je totiž rovněž jednou z mnoha které zazněly na jeho posledních zkoušení (rehealsals) v Miami v září 1980. Ať je tomu už jak chce , k této skladbě dnes existuje možná více záznamů než třeba k některým známějším skladbám , což je určitě jen dobře,příjemný poslech,váš Eboko. [ 279 – 24.6.2011 ] Vývoj živé verze „Running Away/Crazy Baldhead“ Turné Survival mi přijde že nebylo až zas tak moc výrazné , ve vývoji Bobovo skladeb , vyvozuju to z vlastního poslechu archívů tohohle turné . Až na jednu výjimku(možná je jich více ale teď mě napadá tato), všiml jsem si určitého vývoje skladeb „Running Away / Crazy Baldhead“ . To že je zpíval na svých show spojené není nic tak nového to všichni snad víte . Ale je tam celkem výrazná změna v rytmu i zpěvu , dokonce uprostřed přidal v tomto roce i jednu sloku. Nejlépe to co zmiňuju vykresluje záznam z koncertu v Northrop Auditorium v Minnesotě 15.11. , >>> ZDE <<< jsem tuto skladbu vložil k poslechu.
S tím samým jsem se setkal při shlédnutí archivního videozáznamu z Uptown Theatre v Chicagu o dva dni dříve tedy 13.11. z něhož jsem vložil ukázku . Pasáž která je navíc najdete v časovém rozmezí 4:36 do 6:10 . Byl to možná důsledek toho že ji Bob často zkoušel na zkouškách před koncerty a i ve studiu , každopádně je to příjemné zpestření , různé živé verze „Running Away / Crazy Baldhead“ mám opravdu rád. Příjemný poslech , váš Eboko. [ 278 – 20.6.2011 ] „I Shot The Sheriff“ Dokument Dneska ráno po práci, vlastně jako každý den sleduji co se děje na www.bob-marley.es a vlastně díky Tanatikovi (majiteli webu) jsem narazil na zajímavý francouzský dokument , na který bych asi jinak nenarazil. A sice mám něco rozpracované ještě na téma turné Survival , vkládám to sem . Myslím si že některé z vás to potěší . Je to vlastně povídání z různých úhlů pohledu a od různých lidí co se točily kolem Boba na téma v nadpise zmíněné skladby.
Jsem rád že ponechali původní jazyk (angličtinu) a přizpůsobily se jen titulkama protože jinak bych asi nerozuměl tuplem nic , takhle jsem , ještě co se týče komentářů docela v obraze. Dokument je i celkem v kvalitě , že se dá roztáhnout na celou plochu monitoru , ikdyž spoustu z vás už dávno nemáte rozlišení 1024 x 768 jako já . Váš Eboko . [ 277 – 18.6.2011 ] Speciální CD Survival Dnešek není ničím významný , avšak rozhodl jsem se vám trošku víc přiblížit atmosféru kolem desky Survival , většina z vás , jak asi správně tuším máte totiž doma „jen“ oficiální desku a to si myslím nestačí . Vlastně většina z čtenářů mají „jen“ řadová alba , z nichž aspoň jak to cítím já posluchač nepozná tu nefalšovanou atmosféru , třeba i díky různým zvukovým úpravám které cd kvůli komercionalizaci prošlo.
>>> ZDE <<< vám já nabízím něco jiného , co se týče poslechu . Jedná se o nijak zvukově neupravené skladby , je to čistý originál , z nehož posluchač může pocítit tu pravou atmosféru skladeb . Tohle speciální cd jsem rozdělil na CD1 Demo skladby které vznikly v nově postaveném studiu TUFF GONG a nebyli nikdy nikde vydány a CD 2 Živé verze , kam jsem ze své bohaté sbírky vložil ty samé skladby z vybraných archívů Survival Turné. Na druhém zmíněném disku chybí jen nikdy naživo nezpívané skladby „Top Rankin“ a „Babylon Systém“ , rovněž vložení 20 sec.jediného záznamu skladby „Survival“ mi přišlo jaksi zbytečné , chtěl jsem zachovat „vyšší“ kvalitu zvuku . Nějaký bližší popis myslím nemá cenu , MP3 jsem poznačil (u živých verzí) tak aby každý pochopil odkud pocházejí. Tak příjemný poslech přeji , nestává se to totiž mým pravidlem abych takhle z fleku udělal ještě něco navíc,takže nažhavte reprobedny - váš Eboko. [ 276 – 17.6.2011 ] Survival Tour Jdu do toho , po dost dlouhé odmlce opět usedám k psaní , snad to někteří z vás ocení , návštěvnost mých stránek je stále slabší , je vidět že Bob Marley v této zemi moc lidi netáhne , přesto ale já budu psát dál. Turné k desce Survival bylo velice krátké , začalo koncertem v Newyorském Apollo Theatre 25.10.1979 a skončilo 15.12. v Bahamské metropoli Nassau . Pro Boba a pro kapelu bylo tohle turné ale velmi vyčerpávající , když se kouknete na seznam koncertů které zde hrál , zjistíte , že kapela vystupovala ob den , místama každý den . Nedostatek odpočinku se zřejmě projevil i na zhoršujícím se Bobovo zdraví , možná Bob ani netušil jak vážné to je , kdo ví jak to bylo . Když se ho ale Donald Kinsley , bývalý člen The Wailers zeptal , proč si vlastně neodpočine a nepožádá Island Records o trochu volného času , řekl prostě „ je to tvrdá práce , musím vystupovat“ .
Nevím , i přesto že mám opravdu hodně archivního materiálu z tohoto turné , a toto turné bylo velice dobře dokumentováno co se týče archívů , mám takový pocit že od 1.11. Bob s kapelou zvolili Track List , který prakticky až do předposledního koncertu neměnily . Možná proto tohle turné až zas tak moc neposlouchám . Přijde mi , že rozdíl mezi koncerty je jen v kvalitě zvuku . Není zde žádné obměňování skladeb , málokdy Bob přidal mimo seznam nějakou skladbu , mnohdy spíš ubíral , mnohdy je to tak katastrofální záznam že na něm i některé skladby chybí . Survival Turné proto nepatří mezi mé oblíbené . Sem tam si pustím koncert z úvodu turné z Apolla , občas také z Roxy Theater z Los Angeles 27.11. ale málokdy nějaký jiný záznam. Z tohoto turné existuje spoustu videozáznamů , z nichž paradoxně nejprodávanější záznam ze Snata Barbary Concert Bowlu obsahuje sběratelské rarity jako jsou skladby „So Much Things To Say“ nebo „Stir It Up“ (ktrou vlastně zahrál i v zmiňovaném koncertu v Roxy) .
Nejvíc co mi štve , je nedostatek informací k tomuto turné a vůbec k roku 1979 . Je to pro mě velmi těžké sehnat nějakou informaci , o dění v kapele , o dění na Hope Road nebo při nahrávání v tom roce nově otevřeném studiu TUFF GONG na Jamajce , i přesto že neoficiálního materiálu z tohoto období je ohromné množství . Bob si zkrátka na své soukromí dával pozor . Ale i fotografií z jednotlivých vystoupení tohoto turné je velice poskromnu , proto když občas někde na nějaké narazím , mám velkou radost . Vrchní foto pochází z koncertu který Bob s kapelou odehráli v Torontské hokejové hale Maple Leafs Garden 1.11. tady jsem odtud vybral řekněme velmi výjimečně obměněnou skladbu „The Heathen“ (jinak byly všechny jak přes kopírák), druhé foto , velmi vzácné , pochází z Hoch Auditoria v Kansaském Lawrence 6.12. odkud jsem vybral k poslechu také >>> ZDE <<< závěrečnou skladbu „Get Up Stand Up“ , záznam skladby i celého koncertu je velmi mizerný , škoda , zrovna tahle verze se mi díky klávesám hrozně moc líbí . Popis tohoto turné ale nebudu rozepisovat do více částí , nevím co bych dodával , v budoucnu budu vkládat ale asi také poskromnu jen informace k samotným vystoupením, váš Eboko . [ 275 - 4.6.2011 ] Návštěva Brazílie 1980 Tohle byla jediná cesta na nový kontinent kde Bob Marley nezpíval . Do Brazílie se jel přeci hrát jeho oblíbený fotbal . Cesta do Brazílie měla být ve stylu relaxu před nadcházejícím turné. 18. března 1980 byl dnem velmi rušným , „Expedice“ tvořená Bobem Marleym, Jacobem Millerem , Juniorem Murvinem , Chrisem Blacwellem a pár přáteli z Island Records dorazila do Ria de Janeira až v pozdních odpoledních hodinách . Soukromé letadlo totiž muselo ještě na mezipřistání ve středobrazilském městě Manaos , kde se ještě sáhodlouze čekalo na vrácení cestovních pasů. Sami brazilští novináři říkali o této akci že začala příliš dlouhým čekáním na letišti . Místo tiskové konference Bob s Jacobem prohodili s novináři pár slov , pak ale ve zbytku dne už Bob neopustil hotel poblíž slavné pláže Copacabana.
Druhý den ráno měla být na programu promeškaná tisková konference z předešlého dne. Bohužel ale zase byli novináři kteří přislíbili příchod někde kdoví kde , a Boba čekat nebavilo , proto požádal Paola Cesara (člena zlatého brazilského týmu z Mexika ´70) aby ho provázel městem při ranní procházce ( místo zdlouhavému čekání na novináře) . Takže spolu šli na nákupy po sportovních obchodech a hudebních centrech , na oběd se zastavili v Japonské restauraci na sushi , z čehož byl Bob nadšený ,vrátilo mu to totiž vzpomínky na loňské turné právě po Japonsku. V odpoledních hodinách došlo i na milovaný fotbal . Bob byl potěšěný , vždyť jeho tým Ariola / Island Records zdolal tým zčásti poskládaný z Brazilských mistrů světa z Mexika 1970 a z části Brazilských hudebníků , i díky Bobovo gólu 3:0 . V týmu hostů byl třeba i známý zpěvák Gilberto Gill. Nevím kam šel , nebo jestli někam šel a nebo jestli vůbec nějaký byl - výtěžek z tohoto sranda mače , každopádně toto utkání bylo cílem Bobovo návštěvy Brazílie , kterou domluvily dvě evropské nahrávací společnosti , německá Ariola a anglická Island Records. Sám Paolo Cesar ( na snímku s Bobem vpravo) o utkání řekl , že to bylo průměrný zápas , pochválil Boba i ostatní za dobrý výkon .
Večer téhož dne proběhla v Hotelu párty , kde si jamajští hudebníci mohli lépe popovídat s řadou Brazilských umělců jako byla třeba královna samby Moraes Moreira , nebo se slavným fotografem Zeze Mottou který přišel fotografovat i sem. Fotografie s mandolínou které jsou po internetu velmi rozšířené pocházejí z rána následujícího dne , dne kterým byl ukončen pobyt v této krásné avšak velmi chudé zemi. Přesto že tu nebylo na programu zádné vystoupení , Bob zvítězil i zde , Reggae je zde dnes populární nejen v Brazílii ale i v mnoha zemích Střední a jižní Ameriky. Videodokument který byl o této návštěvě dochován , má mít původně 10 minut , tak jsem zvědavý , kdy bude zveřejněn. Nechám vám tu jedno známější a druhé zase naopak neznámé video z této cesty. Já jsem tímto článkem dodržel to , co jsem v ohlasech slíbil , takže zase někdy příště , váš Eboko. [ 274 – 31.5.2011 ] So Much Trouble Instrumental Jak jsem se včera zasekl na tich dubových nahrávkách , i dnes ráno jsem si pustil oblíbený archív Dennis Thompson Mixes kde je plno dubových a instrumentálních archívů , jen s tím zásadním rozdílem že všechny verze pocházejí z dob kdy byl ještě Bob naživu. Samotné Thompsonovo mixy jsou z období let 1977 až 1980.
Narazil jsem zde na instrumentální verzi skladby „So Much Trouble In The World“ a tak mě napadá jestli to není demo verze nebo dokonce nahrávka která v září roku 1979 byla vydána jako B strana singlu stejnojmenné skladby (viz foto) . Objasnit by mě to mohl jen někdo , kdo singl doma má , ale to dost pochybuju že to je někdo z Čech , takže se zase můžu jen domnívat . Každopádně tuhle bezchybnou instrumentálku jsem vložil >>> ZDE <<< a na vás je akorát řada mi říct jestli se vám líbí nebo ne, příjemný poslech , váš Eboko. [ 273 – 30.5.2011 ] Secret Blackwell Dub Přesně tak se jmenuje archív který jsem si po dnešní odpolední šichtě pustil . No a tak mě napadá že bych vám o tom mohl něco málo povědět . Nevím kde se tento archív vzal , jestli to někdo takhle jen schválně nepřejmenoval , nebo se fakt jedná o práci někoho z Island Records , když pochybuju , protože to by už určitě dávno vyšlo někde na cd , protože je to prakticky luxusní práce. Myslím si ale , že se jedná o posmrtný výběr.
Ze všech skladeb které tu jsou jsem si vybral tři verze které >>> ZDE <<< vkládám na poslech. První z ních je celkem zvláštní , nicméně velmi zajímavá verze skladby „Exodus“ , druhá verze patří k skladbě „Baby Wewe Got A Date“ kterou mimo tento archív nikde nenaleznete , ta totiž ihned po vydání v na albu Catch A Fire byla v dalším vývoji Bobem z neznámého důvodu opomenuta , a třetí je verze „Satisfy My Soul“ , která se mi z tohoto výběru líbí asi nejvíce – jen bych trochu víc ubral ozvěny Bobovo hlasu, jinak ale jednička s hvězdičkou. V dalším týdnu bych měl mít více času na psaní, váš Eboko. [ 272 – 24.5.2011 ] Nové fotky z Heidelbergu ´ 77 Tak se posuneme zhruba o rok později do 16.5.1977 . V tento den kapela vystoupila v The Rhein Neckar Hulle v Heidelbergu , koncert byl jedním z mála v Evropském Exodus turné . Archív tohoto vystoupení je zaznamenán , ale není na něm nic „extra“ , důležité je ale že aspoň že je.
Dnes ale chci zmínit hlavně to , že na památku 30. Výročí smrti se grafik a fotograf Peter Sarowy rozhodl zveřejnit na svém webu fotografie právě z této show kterou před více než 34 lety navštívil . Je hezké že postupem časy vyplývá na povrch spousty neokoukaných fotografií díky kterým si posluchač může vytvořit obrázek atmosféry která na daných vystoupeních zavládla. >>> ZDE <<< tyto webové stránky s dalšími fotografiemi můžete shlédnout , abych vám trochu dobarvil atmosféru , dovolil jsem si vložit >>> ZDE <<< sklabu „Lively Up Yourself“ z tohoto koncertu, váš Eboko. [ 271 – 20.5.2011 ] Vzniklo Spojením Nedá mi to a i dnes musím zmínit onen koncert z Paramount Theatre z Oaklandu 30.5.1976. Jestliže někdo z vás archív koncertu vlastní , musí mi dát za pravdu že je to opravdu luxusní kousek , když zrovna Rastaman Vibration turné má samé skvosty , je jen málo záznamů v mizerné kvalitě. Zrovna mě napadlo napsat taky něco o spojení skladeb . Mnozí z vás možná tuší že mám na mysli buď „War/No More Trouble“ nebo „Running Away/Crazy Baldhead“ , nebo mám taky jeden záznam z Japonska 1979 kde má spojení skladeb „Stir It Up/War“ neskutečnou atmosféru , avšak dneska mám na mysli něco úplně jiného . V roce 1976 ještě nebyly tyhle spoje tak "řekněme" tradiční , to až od turné Exodus. Při Rastaman Turné vzniklo spojení skladeb „Get Up Stand Up/War/Rhythm Groove/No More Trouble“ jindy doplněné i skladbou „Rat Race“.
Bob jak bylo známo své koncerty začínal ve vlažném tempu ale tempo které koncert většinou ukončovalo bylo o pár stupínků výše. Kdo z vás není línej , tak proštrachá trošku můj seznam článků a najde tam pár takových spojení , už jsem to sem párkrát přihazoval. Dneska ale píšu specielně o zmíněném koncertu , z kterého jsem opět vybral i pár fotografií. >>> ZDE <<< je ono slavné spojení skladeb uložené . Hrozně moc se mi líbí , jak byly The Wailers dokonale sehráni , toto spojení je většinou dosti improvizované , myslím si že jej nikdy kapela specielně nevymýšlela dopředu , nemám totiž ve své sbírce dva stejné klenoty. A právě o tom to celé je , délka většinou přez 20 minut a luxusní pojetí , s občas protáhlýma pasážema které nikde jinde nejsou , například mezi časem 7:04 a 8:32 , kde je v tak silném tempu čas i na jakési uvolnění.
Já strašně moc závidím lidem co byli přítomni na jejich vystoupení , je mi hrozně líto toho že nemám už nikdy více tohle spatřit , a tak se můžu alespoň při poslechu těchto bezkonkurenčních záznamů zasnít.Nebo zavzpomínat na to když jsem měl možnost vidět The Wailers v Praze v roce 2007 , mějte se přátelé , příjemný poslech a snad bude zase nějaký ten příspěvek v diskuzi , váš Eboko. [ 270 – 19.5.2011 ] Want More O této skladbě jsem nikdy moc nenapsal . Každý ví , že vyšla na albu Rastaman Vibration . Přesto ale nejlepší její verze najdete pouze na turné k této desce což je docela určitě velmi zajímavé. Až v roce 1980 na jednom z posledních rehealsals ve svém životě v Criteria Studiu v Miami , najdete krátký videozáznam této skladby .
Na albu má skladba jen něco přez 4 minuty , při svých koncertech jí ale Bob s The Wailers dokázali protáhnout až přes 7 minut . Myslím si, že hlavním důvodem proč tuto skladbu již více nehrál (po tom roce 1976) mohl být fakt , že message ve skladbě obsahují tak 2 minuty skladby a více je to spíše uvolnění a instrumentálnosti , po prvních zhruba 3 minutách se text skladby opakuje natolik že připomíná kolovrat . >>> ZDE <<< jsem vložl verzi která pochází z Paramount Theatre z Kalifornského Oaklandu z 30.května 1976 . Archív tohoto koncertu je zajímavý vysokou kvalitou zvuku .
Videozáznam který jsem našel na youtube , obsahuje krátký záznam z DVD Legend , který ale je sejmut z koncertu z německého Hamburgu který byl na programu 9.6.1976 , myslím si ale že z tohoto koncertu je zachyceno mnohem více než jen minuta a pár sekund. Druhý záznam je o poznání delší , pochází z Exeter Stardust klubu z Londýna 24.6. a přesně vykresluje atmosféru skladby. Fotografie které jsem k článku vložil patří koncertu z kterého jsem vložil audio ukázku , příjemný poslech , váš Eboko. [ 269 - 16.5.2011 ] Dokument o legendě
Díky Oskarem oceněnému režisérovi Kevinu Macdonaldovi my, fanoušci Boba Marleyho budeme moci nahlédnout do částečně mýty opředeného života a díla krále reggae. Dokument nesoucí název "Marley" by se měl objevit v září tohoto roku.
[ 268 – 10.5.2011 ] RTVE a jejich snímek z Ibizy ´78 Dneska se opět potvrdilo to co já furt říkám , že čas ukáže víc . Na videozáznam mě nasměroval Tanatik , majitel www.bob-marley.es , sám bych to asi jen stěží našel. Jak jsem už několikrát řekl , existuje spoustu záznamů z turné Boba po všech možných místech planety které mají v archívech světové televizní společnosti a tyto záznamy jsou jejich majetkem . Rita Marleyová si může jen vzteky rvát vlasy , protože tyto záznamy dávají různé televizní společnosti gratis lidem k shlédnutí a ona tak ztrácí nárok na finance které by zřejmě moc a moc ráda od lidí tahala.
Dokument který je k shlédnutí >>> ZDE <<< je majetkem Španělské televizní stanice RTVE , která onen den (28.6.1978) kdy Bob Marley s kapelou dorazil na Ibizu snímek natočila . Je tak kompletním obrazem z různých kraťoučkých záznamů které snadno dohledáte na Youtube. Video je unikátní tím že nahlíží i do zákulisí a hlavně zachycuje přílet jamajské superstar, všimněte si jaký rozruch způsobila jeho osoba (a i kapely) na letišti . Dále snímek krátce zachycuje soundcheck v místě konání koncertu (Plaza de Toros) , dále také kompletní Interview z apartmánu kde byl Bob před vystoupením ubytován. Spoustu let jsem si myslel , že z koncertu se kromě mizerného audio záznamu a kraťoučkého (15 sec.) videozáznamu nedochovalo takřka nic , proto mě dnes velmi potěšilo zjištění faktu , že z koncertu jsou zaznamenány hned dvě kompletní skladby , má oblíbená „No Woman No Cry“ a „Is This Love“. Jsem za tento dokument strašně moc rád ,protože jak už jsem zmínil několikrát , turné z tohoto roku zbožňuju ! Váš Eboko . [ 267 – 6.5.2011 ] Kate Simonová Kdo z vás propadl světu Boba Marleyho tak se velmi často setkává s fotografiemi z let 1975 až 1981 od Kate Simonové , právě ona vykreslovala pro zbytek světa zlatý věk reggae hudby . Mimo Boba také ve své fotogalerii má fotografie dalších slavných jmen jako jsou : Junior Murvin , Chris Blackwell , Patti Smith , Spencer Davis , Danny The Sims a Don Letts. V druhé polovině 70.let byly uši světa naladěny na rytmy vycházející z malého Karibského ostrova z Jamajky. Rytmy , které vlastně pozměnily tvar světové hudby vůbec. Tam odkud mixoval hudbu Lee Perry . U – Roy , Big Youth a Dillinger počali to ,čemuž vděčí dnešní rap. Ale nejhlasitější ze všech byl hlas rebela který se jmenoval Bob Marley. Zatímco svět poslouchal z dálky , Kate Simon přiletěla na Jamajku aby zachytila reggae tak jak ho známe dnes. Právě tam zachytila na svůj fotoaparát nejvlivnějšího protagonistu reggae a jeho nejznámější momentky.
V roce 1975 byla na obou vystoupení v Lyceum Ballroom (17 a 18.7.) kde zachytila výkon Boba Marleyho and the Wailers , který se pak díky albu LIVE stal legendární. Následující rok , u Sheraton hotelu v Kingstonu kde byl ubytovaný Chris Blackwell získala portrét Boba který se později v roce 1978 objevil na titulní straně Kaya alba. Nejvíce fotografií ale získala během cest s kapelou během Exodus turné po evropě v roce 1977 , zajímala se nejen o vystoupení ale také o jejich oddanost k hudbě a jejich radostné oslavy rastafariánské víry. V roce 1978 byla u toho , když Bob spojil ruce politikům Manleyovi a Seagovi na Mírovém koncertu . Později na Bobovo pohřbu v roce 1981 byla členkou průvodu který mířil z Kigstonu do Nine Mile , místu jeho posledního odpočinku. Myslím si že právě ona je jednou z nejváženějších fotografek v Americe díky skutečnosti , že byla ochotna obrátit svou pozornost na něco , co mělo šanci jen na malou finanční odměnu , čili dokumentovat současnou reggae scénu právě v oněch 70.letech . Bylo to důkazem nejen jejího vkusu ale také kultivovanosti a velkorysosti . Jsem hrdý na to , že je mou přítelkyní . - - Roger Steffens (největší a zároveň nejznámější reggae sběratel ) Článek jsem přeložil z webu www.bobmarleymagazine.com ,navštivte ale také přímo její oficiální stránky: http://katesimonphotography.com váš Eboko [ 266 – 2.5.2011 ] 11. Květen trochu jinak Tak jsem zpátky z dovolenky , čeká na mě série odpoledních šichet ,o víkendu oslava konce 2.světové války v Plzni a i přesto že 30.výročí Bobovo smrti které jak je známo je 11.května , je trochu později , včera večer a dnes ráno jsem se zaposlouchal do archívu který pochází z také z tohoto data avšak je z roku 1977 , je to záznam z koncertu v Belgickém Bruselu . Tento koncert byl druhým vystoupením v pořadí Evropského turné zmíněného roku a už o něm tady na stránkách padla řeč v článku číslo 128.z 26.10.2009 , takže kdo má zájem může prolistovat tyhle stránky trošku více do hloubky.
Tenkrát jsem tady přihazoval ukázku „Intra“ a úvodní skladby „Rebel Music“ . Tenhle koncert má neskutečnou atmosféru , zdá se mě jakoby byl zachycen z hlediště , a řekl bych že je nejlepším vystoupením z celého toho krátkého turné , rytmus všech skladeb se mi zdá i o něco rychlejší ale nemyslím si že je to dáno tím že je to špatným skonvertováním na mediální soubory z původní kazety, posuďte sami . Dnes >>> ZDE <<< vkládám luxusní verzi skladby „I Shot The Sheriff“ a také závěrečnou skladbu „Exodus“ abych vám trošku předal onu energii která na mě z poslechu tohohle celkem nesnadno sehnatelného archívu koncertu působí . Fotografií z koncertu je hned několik , jestliže chcete nějaký z nich vidět , jsou vloženy k zmíněnému 128.článku , dnes jsem tu vložil jiné unikátní fotografie které ale pochází z Bruselského letiště , několik hodin před vystoupením .Na snímku v pravomá Bob už ovázaný palec ze zranění z fotbalu , které si uštědřil o den dříve a které nakonec ….však víte sami ,váš Eboko . [ 265 – 17.4.2011 ] Další nově zveřejněné fotky z roku 1980 Dnes nemám v plánu psát nic převratného , zítra brzy ráno vstávám a chystám se na svou vysněnou 14 denní dovolenou , kde o internetu , telefonu a podobných vymoženostech nechci ani slyšet , jedu se zregenerovat domů do Krušných hor a velice se těším . V práci jsem přemýšlel o čem bych vás konfrontoval dneska a napadlo mě , přihodit jsem pár fotek které jsem našel včera a které mi udělali radost. Bob miloval fotbal (ale to je normální , chlap kterého nezajímá sport snad ani neexistuje) , o tom se dočtete prakticky všude , existuje také spoustu fotografií , ty které přihazuji dneska , pochybuji že někdo z vás někdy viděl , jedná se o nově zveřejněné fotky Normana Reida z Hammersmith tělocvičny v Londýně , datováno ke dni 16.července 1980 , kdy se Bob domluvil s kapelou známého Barbadoského hudebníka Eddyho Granta ( viz na druhé fotce s Bobem ) že si spolu zahrají sranda mač .
A tak mi nezbývá nic jiného než se s vámi rozloučit a za 14 dní opět tady , do té doby , zvláště nově příchozí , můžete tu číst dosytnosti i některé ze starších článků , témat je zde požehnaně a myslím si že zde si přijde každý na své , mějte se přátelé , váš Eboko.
[ 264 – 15.4.2011 ] Trošku ze Sydney ´79 Dnes jen něco málo . Ihned po ránu jsem si pustil koncert z 27.4.1979 z Hordern Pavillionu ze Sydney (čili poslední třetí v pořadí Australských koncertů) a i v tomto na první pohled standartním koncertu je něco extra , je to skladba Natty Dread. Bob tuto skladbu hrál často na turné Natty Dread (což je logické) pak ale v letech 1976,77 a 78 jí nehrál vůbec , i přez excelentní podání na One Love Peace Koncertu na konci dubna 78. První zmínka po té době je až z tohoto koncertu , >>> ZDE <<< jsem ji uložil.
Fotografie ze Sydneyského koncertu poznáte celkem snadno , Bob na něm vystupoval v pruhovaném svetru který o tři měsíce později měl na sobě i v případě dnes již klasického vystoupení na Reggae Sunsplash v Montegu Bay. To je pro dnešek ode mne zatím vše přátelé , Eboko. [ 263 – 12.4.2011 ] „Freedom Road“ dokument Tak jsem opět usedl k psaní , pokračování o Kaya albu musím ukončit pro nedostatek kvalitních informací. Přesto ale se v budoucnu k albu vrátím. Dnes jsem v „ohlasech“ četl komentář přítele Romera a chci na něj zodpovědět , proto jsem zvolil raději formu článku , kde můžu trošku lépe dokument rozpitvat , důvod je ten , že spoustu lidí na moje skromné diskusní fórum nechodí. V popisu tohoto dokumentu je psáno , že video „Freedom Road“ poprvé odhaluje Boba v soukromí . Jeho životní příběh po celý dokument komentuje jeho dlouholetá přítelkyně a také herečka Ester Anderson , která celkem podrobně popisuje jeho život v Hope Road , stejně jako v Londýně . Také je zde uvedeno , že dokument obsahuje několik nikdy oficiálně nezveřejněných záběrů , včetně studiové verze „Lively Up Yourself“ z Harry J. Studia v Kingstonu.
Původně jsem si myslel , že má jistou spojitost s video dokumentem „The Making of a Legend“ ,nad jehož trailerem jsem před necelým měsícem slintal. Protože zde se ještě mimo nezveřejněné video záznamy můžete kochat soukromými fotografiemi nejen z Kingstonu ale také z výletu na karneval na Trinidad a Tobago (viz vložené video) roku 1973 .Tento nový dokument by měl zachycovat pro fanoušky Boba , kdy žil svůj každodenní obyčejný život , bez ohledu na vlezlé novináře všude kolem. Bude to zajímavé okénko do jeho soukromí a celkem dost se na vydání tohoto dokumentu těším. Dokument který měl Romero na mysli je ale jen dalším řadovým (když celkem příjemně udělaným) životopisným snímkem , který zachycuje Bobovo život . Je seskládaný z různých starších dokumentů . Mezi nezveřejněné bylo asi na mysli záznam z Toronta kde Bob Marley and the Wailers při turné v roce 1978 vystupovali + krátké Interview a také krátký záznam skladby „Concrete Jungle“ , to ale pro mě nějakým překvapením není , celé video i tak mám. Jen mě celkem mrzí že dokument je doprovázen soundtrackem (nebo jak to nazvat ) z early years , nesedí mi to nějak k fotografiím ani k celkovému dění z videí , to je asi jediný mínus dokumentu který vyšel v roce 2008.Jinak ještě je místy slyšet útržky z koncertu který Bob s Wailers odehrál v Knight Clubu v Chicagu 10.6.1975 , myslím si že zde mohli autoři čerpat více. Myslím si že není nejhorší , když jsou i lepší , jako třeba můj oblíbený dokument „Time Will Tell“ z produkce TUFF GONGu.Snad ti Romero i vám vážení čtenáři můj výklad stačí,to je pro dnešek ode mne vše , váš Eboko . [ 262 – 6.4.2011 ] Kaya – část druhá Je to tak , není lehké získat celkově o této desce dosti informací , nikde není toho moc a tak se budu snažit to co nejlíp stmelit . Nic není pro mě nemožné ! Deska byla vydána 1.dubna a ihned (týden po vydání) se dostala na čtvrté místo Anglické Top hitparády desek , dalších 24 týdnů se ještě držela do 19.příčky což je docela úspěch , si myslím na desku , ve které jsou pouze tři klasické skladby .Tady jsou ještě další uvedené úspěchy alba (statistiky do r. 2010) : UK 4 - Apr 1978 (24 týdnů), US Gold (certified by RIAA in Mar 1996), UK Gold (certified by BPI in May 1978), France Gold (certified by SNEP Nov 1995), Germany Gold (certified by BMieV in 1992), Norway 6 - Apr 1978 (27 týdnů), Australia (Kent) 12 of 1978 (peak 5), Sweden 14 - Apr 1978 (24 týdnů), France (InfoDisc) 37 of 1978 (peak 6, 58 týdnů), RYM 53 of 1978, Holland free40 63 of 1978, WXPN 423 (1978), WTMD 544, Acclaimed 2021 (1978)
Když už jsme v těch statistikách , určitě by vás zajímalo , jak si vedly samostatné skladby , našel jsem podrobné tabulky ( jedná se o všelijaké světové Top hitparády vedené do roku 2010 ) , ale škoda jen že ne všech skladeb , tak alespoň některé . Kaya - Scrobulate 50 of reggae Is This Love - Scrobulate 6 of reggae, Norway 8 - Apr 1978 (4 týdny), RIANZ 8 - Sep 1978 (17 týdnů), UK 9 - Feb 1978 (9 týdnů), Sweden (alt) 16 - Apr 1978 (2 týdny), Belgium 19 - Apr 1978 (1 týden), Japan (Tokyo) 37 - Jul 1991 (9 týdnů), RYM 50 of 1978, WXPN 348, Acclaimed 2130 (1978), UK Silver (certified by BPI in Apr 1978) Satisfy My Soul - UK 21 - Jun 1978 (10 týdnů), Scrobulate 44 of reggae Crisis - RYM 50 of 1978
Přestože album bylo vydáno „až“ v roce 1978 , v tomto roce vznikla pouze jediná skladba a to „Time Will Tell“ . Na desce Bob pracoval souběžně s deskou Exodus na začátku roku 1977 a vynechám-li „předělávky“ starých verzí - „Kaya“ a „Sun Is Shining“, zbytek skladeb vzniklo právě v roce 1977. Fotografie z titulní strany alba kde má Bob zářivý úsměv pochází z dílny fotografky Kate Simonové (z roku 1976) , její fotky dodnes fascinují nejen fanoušky Boba Marleyho ale také příznivce zlaté reggae éry let sedmdesátých .Tato fotka se později stala jednou ze 100 nejlepších snímků dvacátého století a proto také byla tato fotka dlouhá léta logem u vstupu do Bobovo muzea na Hope Road 56 v Kingstonu. Snímek pochází byl pořízen u hotelu Sheraton v Kingstonu , kde byl ubytován Chris Blackwell v roce 1976. Grafiku a design alba obstaral Neville Garick . A to je ode mne pro dnešek vše , příště budu pokračovat , Váš Eboko . [ 261 – 3.4.2011 ] Kaya – část první „Nové album Boba Marleyho – Kaya – se natáčelo v Miami , kde jeden z nejpopulárnějších představitelů současného reggae žije. Do svého původního domova na Jamajku , se nyní Marley hodlá poprvé podívat po více než roční přestávce od incidentu , při němž byl v Kingstonu postřelen neznámým násilníkem“ Tento kraťoučký příspěvek o albu vyšel na začátku roku 1978 v Československém časopisu Melodie. Zaplať pánbůh že teď je jiná doba , doba ve které si člověk může všechno koupit a né jen spoléhat na to , co kdo propašuje ze západu .
O albu Kaya se v Čechách moc nedozvíte a když už náhodou jo , tak většinou (co se já tak setkávám) v jedné shrnuté větě : „když Bob onemocněl rakovinou ,k stihl jen nahrát alba Kaya , Survival a Uprising …“ S tím ale já se nemůžu spokojit , a kdo z vás jo , nemáte na mém webu co pohledávat! Pamatuji si když jsem si v roce 2002 album na cd koupil , měl jsem z něho ohromnou radost , byla to stejná radost jako loni když jsem svou sbírku doplnil i o originál LP přímo z roku 1978 . Ještě než jsem měl možnost internetu a nevěděl jsem že Bob s The Wailers vydali i jiná alba , řídil jsem se zmíněným ústřižkem , a album jsem doma musel mít stůj co stůj . Skladby na albu by se teoreticky mohli řadit na silnější a slabší (podle popularity) , jsou zde totiž některé slabší skladby jako „Místy Morning“ , „Kaya“ nebo „Crisis“ ale jsou zde také naprosto dokonalé až řekl bych virtuozně zahrané skladby , které ještě spoustu let si myslím , budou sklízet ovace , i 100 let po Bobovo smrti , jako například „Is This Love“ , „Sun Is Shining“ nebo „Satisfy My Soul“.
Kompletní album sice nemá takový náboj jako všechny předešlá alba , přesto ale není rozhodně nijak slabší , je jen trošku více uvolněné, skoro všechny skladby totiž vznikali v roce 1977 kdy Bob žil v exilu mezi Miami a Londýnem, myslím si že jsou určitým výsledkem faktu , kdy se snažil Bob psychicky uvolnit z politického kocourkova který zmítal Jamajkou v předchozím roce , a kdy byl rád ,že vyváznul z naštěstí nepovedeného atentátu živ a zdráv. A tak do 18.dubna , kdy mi začíná 14 denní dovolená bych chtěl opět na pár pokračování psát o tomto albu , některé zajímavosti i některé věci o kterých třeba víte , přesně tak , jak jsem vás tu například na začátku loňského roku detailně konfrontoval s albem Uprising . Tak zatím přátelé , váš Eboko. [ 260 – 30.3.2011 ] To co mám opravdu rád Určitě čekáte na pokračování mého psaní o OLPC , nechci vás zklamat , ale nechám si to na volno kdy budu mít více času (nerad píšu když musim , jen když chci) . Dnes bych chtěl dát takovou vsuvku a zajímá mě váš názor. Jak jsem zmínil , turné roku 1978 mám nejraději , dnes zmíním tři verze skladeb které jsem schopný poslouchat pořád dokola , a které mám strašně moc rád, všechny verze jsem uložil >>> ZDE <<< .Jsou charakteristikou tohoto turné a na všech vystoupení jsou zahrány podobně , když jak jsem řekl , mám své oblíbené.
První skladbou je „Lively Up Yourself“ z živého vystoupení které se konalo 6.5. v Spectrum Theatre v Philadelphii , kterou svým způsobem také vylepšil na sólovou kytaru Junior Murvin . Druhou skladbou je klasická „Jammin“ v excelentním podání ve vstupním koncertu Kaya turné v Newyorské hale Madison Square Garden 17.6. a poslední skladbou je „Is This Love“ z 25.6. z Paris Pavilonu z Paříže , tato verze je k nalezení na albu Babylon By Bus . Všechny tři verze jsou absolutně dokonalé , váš Eboko [ 259 – 25.3.2011 ] Zkraje roku 1978 Tak dnes už je mi konečně líp , viróza je snad zažehnána , a tak jsem v práci přemýšlel o čem bych dnes mohl napsat . Napadlo mě něco z roku 1978 , protože tento rok je po stránce archívů asi zřejmě můj nejoblíbenější . Je to dáno tím , že mé nejoblíbenější album je Exodus a v tomto roce spoustu těchto skladeb dostalo na koncertech lepší šmrnc. Může to ale také být atmosférou tohoto roku , kdy se nic až tak závažného nestalo , myslím si že to byl takový „bezstarostný“ mezník v Bobovo životě a výsledkem jsou všechny možné záznamy , které se mi zdají uvolněnější než kdykoli předtím nebo potom. Ale to je také věcí názorů.
První koncert tohoto roku se uskutečnil v Kingstonu 22.4. , a je to už také spoustu měsíců nazpátek kdy jsem vám celkem pečlivě celou situaci a události kolem tohoto koncertu vypsal , následně i >>> ZDE <<< to bylo zveřejněno . Dneska nechci nějak opakovat to o čem jsem už jednou psal , to není můj styl a opakovat se nechci , avšak jak je známo , den před tímto slavným vystoupením vznikl další zajímavý archív , rehealsals v Strawberry Hill , z něhož bych chtěl dnes trošku více čerpat , než jak jsem učinil tenkrát.
Když shrnu koncert , je poskládaný ze skladeb které pak hrál i na turné Kaya , není na nich nic moc neobvyklého , snad až na skladbu „Natty Dread“ , kterou pak hrál až v Uprising turné . Pamatuji si tenkrát když jsem poprvé tento koncert poslouchal , měl jsem ohromnou radost , že mám doma ve své sbírce něco tak nadstandardního . Dnes když se na to podívám , koncert je zvláštní snad jen tím že je v několika skladbách doplňován dechy , což je také pro rok 1978 rarita . Ale po muzikální stránce to není nic až tak zázračného , kterýkoli jiný koncert evropského nebo amerického turné by ho schoval do kapsy . Avšak je tu jiná věc . Toto vystoupení se nese v jiném duchu , Bob se tímto koncertem stává legendou , možná ještě o trošku víc než po Smile Jamaica vystoupení . Má tady roli vyděděnce z vlastní země , musel do nechtěného exilu a zde na tomto vystoupení se ukazuje zpátky v plné síle , bez jakéhokoli strachu , proto atmosféra která se nese v duchu tohoto vystoupení je mysteriózní . A tak se toto vystoupení nedá s žádným jiným srovnávat .
Rehealsals z Strawberry Hill je velmi zajímavý archív , není sice zachycen v kdovíjaké kvalitě , což ale není moc podstatné . Bob zde nacvičuje skladby , které pak chce předvést veřejnosti : „Natty Dread“,“Natural Mystic“,“War“,“Exodus“ a „Punky Reggae Party“ , z nichž jak je známo poslední dvě skladby nakonec nezazněly , avšak >>> ZDE <<< jsem vložil od každé skladby jednu , podle mě tu nejlepší verzi . Verze Prvních dvou zmíněných skladeb jsou luxusní počiny a škoda jen že tento archív není více rozšířený, jsem zvědavý na vaše názory v ohlasech . Ze samotného koncertu existuje spousty fotek , například >>> ZDE <<< v Tanatikovo galerii . A to je pro dnešek ode mne všechno , váš Eboko . [ 258 – 15.3.2011 ] Midnight Ravers Trošku bych se chtěl vrátit zase zpátky do roku 1973 a to ke skladbě která je sice jednou z mála které textově moc dobře , i přez Larwichův překlad nerozumím . Jestli je tu někdo kdo ví oč ve skladbě jde , byl bych rád kdyby mě to řekl. Jak tak sleduju seznam článků , tak jsem zde přihodil pouze jednu verzi a to je málo si myslím , přestože tuhle skladbu mám velice rád.
Zaujala mě ihned ,co jsem si v roce 2003 koupil album Catch A Fire , po hudební stránce je to rebélie jak vyšitá , líbí se mi zde pojetí na klávesy v podání Wyi Linda . Pak jsem dlouhou dobu neměl ani ponětí že existuje taková dlouhá škála živých verzí (než se mi začali kupit archívy) , a taky jeden videozáznam z Capitol studia z Hollywoodu 1973 , kterou jsem do tohoto článku vložil také.
Bob ji představil veřejnosti několikrát , párkrát na Catch A Fire a Burnin turné v roce 1973 a později také velmi často na turné Natty Dread roku 1975 , kde se mi zdá skoro v každém koncertu tato verze velmi kvalitní , byl to zřejmě důsledek vývoje skladby , škoda , velká škoda myslím že se skladbě už později nevěnoval a už jí vůbec nikdy nikde nezahrál. >>> ZDE <<< si pro srovnání najděte a poslechněte dvě verze , první pochází z Londýnského Paris Theatre z 24.5.1973 , je to pomalá a uvolněná verze na rozdíl od pozdějšího pojetí , kde je skladba zahrána mnohem razantněji a v rychlejším rytmu – druhá verze pochází z 17.7.1975 a koncertu z Londýnského Lycea . Která verze se vám líbí více ? Tak schválně , já se mírně přikláním k té druhé, váš Eboko. [ 257 – 13.3.2011 ] Můj druhý záznam z Bostonu 1975 Původně jsem dnes ani psát nic nechtěl , ale objevil jsem další archív živého vystoupení a a to mi udělalo ohromnou radost že jsem prostě něco napsat musel. Je to jak jsem již zmínil v nadpisu můj druhý nalezený záznam pochází z Paul Mall z Bostonu 1975. Bob se svými The Wailers v tomto klubu vystoupily v sedmi po sobě jdoucích dnech celkem čtrnáct krát , což je celkem až s podivem , ale je to opravdu tak , mezi dny 23.a 29.červnem 1975 , uprostřed turné Natty Dread. Do dnešního dne jsem věděl pouze o jediném zaznamenaném vystoupení z 27.června , páska obsahuje celkem kvalitní zvuk , nicméně nezachycuje kompletní show , je zakončena skladbou „No Woman No Cry“ což je celkem hloupost , touto skladbou Bob nikdy nekončil.
Dnes jsem ale narazil na záznam , který pochází ze dne 25.června (!) , a podle všeho se také jedná o záznam , který byl v přímém přenosu vysílán v místním rádiu. Zajímavostí je , a každému to bije do očí při pohledu do track listu že skladba „Get Up Stand Up“ která prakticky v jakémkoli období Bobovo kariéry byla vždy závěrečnou skladbou koncertu , je zde umístěna uprostřed , a koncert uzavírá skladba „I Shot The Sheriff“ , jediný nedostatek pásky je snad špatné načasování nahrávání . Úvodní skladba „Trenchtown Rock“ postrádá prvních pár sekund , jinak ale je to záznam celkem kvalitní , posuďte sami , skladba „Get Up Stand Up“ je uložena >>> ZDE <<< k poslechu , váš Eboko. [ 256 – 10.3.2011 ] O albu Talkin´ Blues Stále si jedu rok 1973 a dneska jsem se zaposlouchal právě do tohohle alba které vyšlo 2.února 1991 a tak vám o něm něco povím . Myslím si že je dobře že něco takového vyšlo , je to vlastně směsice archívů a taky v některých případech jsou tu přídavky ze záznamů o kterých my smrtelníci nemáme ponětí. Když jsem si album kupoval tak jsem neměl ani ponětí jakou mají některé záznamy ve skutečnosti hodnotu. Na bookletu zjistíte , odkud skladby pocházejí . Tak například skladby „Burnin and Lootin“,“Kinky Reggae“,“Get Up Stand Up“,“You Can´t Blame The Youth“, „Walk The Proud Land“ , „Slave Driver“ a „Rastaman Chant“ pocházejí z archívu který pochází z 31.10. a to z koncertu z Sausillita, který také živě přenášelo San Franciské rádio KSAN.
Skladba „Walk The Proud Land“ je ve skutečnosti přejmenovaná skladba „Rude Boy“. Mnoho lidí se ale domnívá, že záznam této skladby pochází z koncertu v Newyorském klubu Max´s Kansas , který byl na programu dne 18.7.73 a kde the Wailers vlastně dělali předkapelu již v té době známému Bruseovi Sprigsteenovi a jeho kapele. Album Talking Blues totiž zaznamenává pouze první Americké turné kapely. Skladby jako „Am-A-Do“ , „Talking Blues“ a obě verze „Bend Down Low“ pocházejí ze soukromého majetku Marleyho rodiny , na bookletu jsem se dočetl že jsou označeny štítkem , alternativní verze , přičemž první zmiňovaná verze byla do té doby vydána pouze jako bonus track k albu Natty Dread.Všechny tyto čtyři skladby mají proto neobyčejnou hodnotu , protože kdo ví , jak dlouho bude Marleyho rodině trvat než vydají na světlo světa nějaký záznam podobného formátu.
Jak jsem už zmiňoval , když jsem tu v článku č. 93 ze dne 22.7.2009 psal o skladbě „I shot The Sheriff“ do turné v roce 1975 prakticky neexistuje žádná studiová verze téhle skladby a v roce 1973 Bob řekněme se skladbou neztrácel čas , není proto ani na žádném koncertu turné z tohoto roku , a proto aby byl výběr skladeb pocházejí z tohoto období kompletní , na album byla vložena živá verze , která pochází z Londýnského Lycea z 18.7.1975 a nebýt slavné verze Erica Claptona za kterou dostal v roce 1974 zlatou desku , možná by později Bob tuto skladbu ani nehrál. Interview které je proloženo se skladbami pochází z roku 1975 z Bobovo sídla na Hope Road 56 v Kingstonu, kde s Bobem vedl dlouhou diskuzi dnes známý Demot Hussey . Byl to myslím dobrý tah , je to příjemné ošperkování celého toho výběru . Jen nějak pořád nevím odkud pochází skladba "Stop That Train" a takyvelmi dlouhá verze skladby „Lively Up Yourself“ , které jsou na albu jako bonus. Je možné že druhá zmíněná pochází z druhého vystoupení v Matrix Clubu , o kterém jsem psal minule , tady měla tato verze délku 7:28 a na albu má 7:41 , nějaká jiná alternativa se mi při bližším prostudování turné po USA a archívů které mám k dispozici nenabízí, je to ale jen můj tip , nakonec to může být i jinak , mějte se přátelé váš Eboko. [ 255 – 8.3.2011 ] Trocha rebélie Tak ani nelze jinak nazvat ranné období The Wailers v roce 1973 , záznamy z pásek turné Catch A Fire a Burnin z roku 1973 zachycují vrcholné období Petera a Bunnyho u kapely, avšak pro Boba to byl teprve začátek. Co jsem tady odpoledne listoval , už jsem se tu párkrát o dění v roce 1973 vyjadřoval . Ale spíše jsem k nahrávkám k poslechu dával spíše ty rarity , jako je třeba „Don´t Rock My Boat“ z Newyorského Max´s Kansas City nebo „Small Axe“ z Kalifornského Martix Clubu . Když si všimnete , pokud někdo z vás má nějaký archív z koncertu z tohoto roku , může být i více zajímavých verzí , které se ale ve skutečnosti na těchto turné hrávali běžně, takže až čas odhalil že to jsou také rarity . Řeč je například o skladbách jako jsou „Duppy Conquerer“ nebo „Put It On“. První z nich , nakonec vyšla i na albu Burnin´ což byl asi výsledek úspěchu z roku 1970 kdy na Jamajce vyšel její singl a tak Chris Blackwell asi riskl její vydání i na tomto albu . Kdo nerozumí textu nemá u téhle skladby šanci jí pochopit . Na Jamajce označení „Duppy“ směřuje na nějakého zlého ducha či čo , v černošských zemích mají zkrátka svérázný způsob života . Myslím si že proto už ji Bob na dalším turné nezpíval , protože v Evropě ani v USA se na tyhle věci zkrátka nevěří .
O skladbě „Put It On“ jsem slyšel že je to taková náladová skladba která mimo jiné obsahuje i erotické prvky a The Wailers s ní v předešlých letech také sklidily úspěchy , bohužel rok 1973 byl posledním kdy o její hraní Bob projevil zájem. Obě verze jsem vložil tradičně >>> ZDE <<< Obě pocházejí z Kalifornského Matrix Clubu , avšak „Duppy Conquerer“ z 29.10. a „Put It On“ ze dne 30.10. (je to stejný koncert ze kterého jsem předloni použil k poslechu zmíněnou skladbu „Small Axe“) . The Wailers v Matrix Clubu měli původně vystoupit pouze 2x a to 18.a 19.října , jak se taky stalo . Avšak pro veliký úspěch kapely se Chris Blackwell rozhodl uskutečnit ještě i další dvojici vystoupení o pár dní později , čili 29.a 30.října . Tři z těchto koncertů jsou zaznamenány v archívech , pouze záznam hned z toho prvního chybí .Fotografie , kterou jsem pro tento článek vložil pochází z data 29.10.1973 , váš Eboko. [ 254 – 3.3.2011 ] Aloha z Havajských Ostrovů ´79 Trošku se zase vracím, a to k článku č.7 který jsem tu vydal 2.11.2008 , protože jsem se právě zaposlouchal do archívu koncertu který pochází z krásného místa (viz dole) ve Waikiki Shell z Havajského Honolulu 6.května 1979 . Nevím jestli jste si toho všimli protože nevím jestli jste někdy tenhle archív na internetu hledali , existují dvě verze jednoho a totéž archívu . V té kratší chybí několik skladeb ale jinak je to tentýž archív , to zase udělal nějaký Jouda .
Příjezd Boba Marleyho a The Wailers muselo určitě udělat na ostrově nemalý rozruch , určitě to byla veliká událost , když si vezmete i fakt že druhý z Havajských koncertů vysílalo celý místní jediné rádio , které dodnes místní naladí na frekvenci FM 93,0 . Jediné co nevím je přesný původ pásky , jestli je to kopie té původní a nebo jestli to někdo nahrál na magič z rádia o pár dní později. Spíš se ale přikláním k druhé verzi , majitelé rádií se často neradi o své klenoty dělí .
Možná že je škoda že není zachycený na pásku i první z Havajských koncertů který byl uskutečněn o den dříve v Lahaini Civic Center na ostrově Maui (opět „Civic Center“ když se vrátím k minulému článku) , protože druhé vystoupení má po bližším poslechu určité klenoty . Koncert Začíná výjmečně skladbou „Concrete Jungle“ a i přesto že se nedochoval závěr koncertu , skladba „Lively Up Yourself“ kterou jsem musel uložit >>> ZDE <<< zní pomalu stejně jako na albu Babylon By Bus . Na začátku této skladby dostal i Junior Murvin trošku více prostoru . Perfektní je také mírně prodloužená verze "I shot The Sheriff" (než na jakou jsem z tohoto roku zvyklý) , škoda té kvality , ale i tak na mě celý koncert působí skvělým dojmem , doporučuju všem.
Ještě mimo téma chci říct , že nadále nebudu platit tento web , podmínky které jsou dány pro FREE verzi mi zatím stačí , stejně se aktivně podílím na rozšiřování sekce „ČLÁNKY 2011“ takže ani nějaké výhody nepotřebuji . Další věc je zrušení Diskuzního fora , což je trošku škoda protože poslední dobou jste mi dělali radost tím že jste nebyli líní reagovat, takže zkusím nějak pořešit alespoň vkládání reakcí pro zmíněnou sekci , Váš Eboko.
[ 253 – 28.2.2011 ] Trošku ze Santa Cruz 1978 Dneska byl báječný den , žádná práce , dlouhý spánek a relax celý den . Konečně se mi dostalo i nějakýho uznání a to ještě k tomu autorem mého nejoblíbenějším webu www.bob-marley.es , proto je dnes taky dneska mimořádná návštěvnost přez 100 lidí , to je mnohdy tak za 4 dny , z toho mam skvělý pocit. Říkají že mám články přeložit do angličtiny nebo španělštiny a protože neovládám bravurně ani jedno ani druhé , španělští čtenáři si holt musí postačit s Google Translatorem , stejně tak jako když já chci číst to jejich. Dneska bych chtěl zmínit trošku oba koncerty z Civic Center v Santa Cruz z 18.7.1978 . Nikde jsem nenašel žádné informace , a taky oba archívy jsou hrozně těžko k sehnání , to proto že pokud do vyhledávače zadáte „Civic Center“ vyběhne vám kopa jiných koncertů ,protože klubů a stadionů tohohle jména je v Americe asi hodně, jen Bob a The Wailers hráli asi v pěti z nich. A oba proto , protože tento den se odehráli ve stejném místě dva koncerty . První odpoledne a druhý večer , early a late show . Jsem vůbec rád že existuje taky i nějaké foto .
Dnes odpoledne jsem oba koncerty detailně naposlouchal , oba záznamy mají vynikající kvalitu , až se docela divím , chtěl bych >>> ZDE <<< vložit dvě ukázky které jsem si připravil , první je z odpoledního koncertu kde se mi hrozně líbí skladba „Concrete Jungle“ pro její kvalitu zvuku i pro její pojetí . Z druhého vystoupení , tedy toho večerního jsem vybral skladbu „Lively Up Yourself“ kterou snad úplně senzačně zahrál už hned jako třetí v pořadí , poprvé a naposled , pak už byla na trvalo skladba umístěná ve druhé půlce koncertů,zde ale nahrazuje první zmíněnou skladbu. Oba dva koncerty se liší také skladbou „No Woman No Cry“ , kde v odpolední show má před touto skladbou Bob malý proslov a večerní verze zase obsahuje trošku jinačí pojetí ve zpěvu závěrečné skladby „Exodus“ . Oba Koncerty ale určitě stojí za to si poslechnout, doporučuju , Váš Eboko . [ 252 – 26.2.2011 ] One Love Tak jsem si vzpomněl , když jsem četl komentáře k verzi skladby Natural Mystic z roku 1975 , že je taky jedna skladba kterou zase já moc nemusím. Tahle skladba se mi moc nelíbí ani z roku 1965 kdy vznikl její originál . Pak se další verze objevila na desce Exodus , přitom text je krásný ale zvolená melodie s doprovodem na piáno je podle mě příšerná, do dnešního dne jsem této skladbě nepřišel na chuť , a to i přesto že je uložena na mnohých Best of výběrech.
Živé verze už jsou o něco lepší , možná tím že ono „příšerné“ piáno nahrazují kytary , čímž skladbě trochu zlepšuje dojem . Nedochovalo se ale moc těchto živých verzí , pouze z jamajského Dream koncertu z roku 1975 a OLPC 1978 , i tak ale nejhezčí je asi z nejdelšího koncertu Kaya turné z Music Inn v Lenoxu v Massachsetts z 18.června 1978 . Tento koncert byl až neobvykle dlouhý a díky sponzorům tohoto vystoupení , kteří po Bobovi a The Wailers chtěli extra porci skladeb navíc se tu skladba objevila , jinak pochybuju , že by ji na koncertu sám od sebe vůbec zahrál. >>> ZDE <<< jsem nechal onu zmíněnou verzi z Lenoxu ale také 12 palcový mix , který je k nalezení na demu k albu Exodus , tato verze má přez 7 minut a díky uvolněným pasážím , zkrášluje onu „příšernou“ verzi z alba Exodus . Zajímá mě ale také váš názor , jaká skladba se vám od Boba moc nelíbí ? Váš Eboko . [ 251 – 24.2.2011 ] Usměj se Jamajko Toto je zajímavá skladba , Bob ji použil pouze na jednom živém vystoupení , v Kingstonu 6.12.1976 na tzv. Smile Jamaica koncertu (viz. video), pak ale se na ni zapomnělo , zajímavé je to že vyšla na CD až v roce 2000 na definitivním Kaya albu , jakožto bonusová skladba. Bob ji složil těsně před vystoupením na onom slavném koncertu , do oběhu se dostala na singlu vydaném pod štítkem TUFF GONGu ale ve studiu Lee Perryho. A strana obsahovala pomalou a B strana rychlou verzi , tak se stalo zhruba na začátku listopadu 1976.
Později v roce 1978 na ní ještě Bob pracoval v Londýnském studiu Island Records kde vznikla finální verze , kterou je možno slyšet na zmíněné desce vydané v roce 2000 . Singl vyšel v Anglii jako B strana singlu skladby „Satisfy My Soul“ proto byla (já si tak myslim) zařazena až k albu Kaya, poté už na ni Bob asi zřejmě zapomněl. >>> ZDE <<< si poslechněte všechny zmíněné verze . Pro mě je spíše zajímavější rychlejší verze s „přidanými“ originálními popěvky , které se na finální skladbě vůbec neobjevují. Pro zajímavost jsem přidal i DUB verzi , která pochází z tzv. archívu Ultra Rarities . váš Eboko [ 250 – 21.2.2011 ] Natural Mystic – původní verze
Mnozí z vás se již určitě z touto verzí nesčetněkrát setkali , ale kdo z vás ví odkud pochází ? V létě 1975 , po dokončení úspěšného turné Natty Dread se Bob vrátil na Jamajku , aby v jednom ze slunných dnů zašel do Black Arch Studia Lee Perryho a tam nechal vzniknout dvoum sklabám „Rainbow Country“ a právě „Natural Mystic“. Nebylo to nic ojedinělého v tomto roce , právě v tomto studiu vznikla také skladba „Jah Live“ . První dvě jmenované skladby se ale na povrch k posluchačům dostali v tomto znění až o deset let později , v roce 1985 se objevily na pásce Pauline Morrise , který byl dlouhá léta Perryho kolega .
I tak ale může být zmíněná verze „Natural Mystic“ raritou , pro její rytmus ale také pro Bobův velmi uvolněný zpěv , toto dává skladbě tu pravou atmosféru . Později tato skladba vyšla na albu Exodus , rytmicky ale nic nenasvědčuje tomuto originálu. I já jsem si tuto verzi skladby zamiloval , byla před nějakými 12 lety jednou ze skladeb z mého prvního CD, která mi ukázala to pravé kouzlo Marleyho hudby ,proto mám jí velice rád , připomíná mi staré a bezstarostné časy , váš Eboko . [ 249 – 18.2.2011 ] Vzpomínky Sangieho Davise Už v komentářích mi Venca říkal že se mu líbí skladba z DADA dema „Jingling Keys“ (v překl. „cinkající klíče“) a mě to v tu samou dobu prostě nedalo a taky jsem ale docela bezúspěšně zjišťoval , koho že hlas to je. Nakonec jsem odpověď dostal v emailu od Tanatika , majitele www.bob-marley.es který mi řekl ,že tuto skladbu s The Wailers nazpíval jistý Sangie Davis který mimojiné složil text k Bobovo skladbě „Wake Up And Live“ a tady mám takové malé povídání z úst Sangieho jak tato skladba vlastně vznikla.
„Už na začátku roku 1976 co se u mě v domě zastavil můj starý přítel Bob Marley , řekl mi že semnou chce pracovat na nějakých skladbách , souhlasil jsem , ale později se nějakým způsobem tyto plány zpřetrhaly. Později jsme se viděli nějak v lednu 1979 když se vrátil na Jamajku , zrovna jsem odpočíval na posteli , když mě moje spolubydlící probudila tím , že přišel Bob a chce semnou mluvit. Nejdřív se mě zeptal jestli auto co stojí před domem je moje , odpověděl jsem ano . Tou dobou jsem si přivydělával taxikařením. Řekl mi , „Sangie vezmi mě prosím do mé rodné vesnice Nine Miles,něco tam potřebuju zařídit“. Jeli jsme po silnici , která se nyní jmenuje Mandela Road , silnice byla samá díra , zamyslel jsem se a začal jsem jen tak zpívat kus mého textu „Život je jedna velká cesta s mnoha značkami ,Tak když projíždíte vyjetými kolejemi nekomplikuje to vaši mysl“ . Krátce poté jsme míjeli masokombinát v Salt Andrews kde jsou nyní kanceláře Červeného Kříže. A před ním byl obrovský billboard s nějakou reklamou a pod ní nápis „Probudit se a žít“ , což mě celkem pobavilo a začal jsem zase zpívat , a Bob semnou .“ >>> ZDE <<< jsem zanechal celkem zajímavé demo , které vzniklo později na jaře roku 1979 v nově postaveném studiu TUFF GONG akorát škoda že neexistuje nějaké jejich společné foto , váš Eboko .
[ 248 – 16.2.2011 ] delikatesy z DADA Dema Už je to přes dva roky co jsem psal o titulní skladbě tohoto dema „Call Me DADA“ , informace najdete v článku číslo 21. , čili v seznamu z roku 2008 hned nahoře , sakra to už je dlouho . Ale tato skladba není to o čem chci dneska napsat. Toto demo je velmi zajímavé dalo by se tvrdit , všemi skladbami které na něm jsou . Ale protože poslední dobou s vámi probírám turné Uprising , chtěl bych zmínit demo verze , které se o rok později objevily právě na albu Uprising. Jedná se o skladby „Could You Be Loved“ a „Redemption Song“¨. V knize „Oheň v dlaních“ od Timothy Whitea jsem před lety četl ( nebudu to citovat , najít onen článek v tak chaotické knize je pro mě trošku problém , ale kdo jste ji četli , možná budete tušit o co kráčí) : Když Bob předložil Chrisu Blackwellovi seznam skladeb které by měli na albu vyjít , tak Chris celkem vážně nesouhlasil s vydáním dvou skladeb „Jingling Keys“ a „Jungle Fever“ , zdáli se mu na Bobovo potenciál příliš slabé. Což sami posuďte , protože jediný záznam obou skladeb naleznete právě na DADA demu , když mám pocit že první zmiňovanou na tomto demu zpívají někdo z The Wailers , Bobův hlas mi tam nic nepřipomíná.
Dál se v knize píše : Bob dal na Chrisovo názor a složil skladby „Could You Be Loved“ a „Redemption Song“ čímž Chise mile překvapil . Já bych chtěl ale dodat , někteří z vás ale dozajista vědí že první zmíněná skladba se nachází už na Wounded Lion Rehealsals z roku 1979 , a je vyjmuta právě z DADA dema , protože toto demo bylo pořízeno dokonce už v lednu 1979 . K druhé zmíněné skladbě chci také říci , že její původ pochází odsud , a pro vás může být celkem překvapení že existují hned dvě alternativní verze pro originální verzi . Tyto verze nejsou tak oposlouchané protože toto demo zná jen malá hrstka lidí , odsud zní „Redemption Song“ velmi „jak to říci“ jemně , je to velmi příjemná verze a hlavně je verzí původní ! A tak zatímco 99,9 % lidí si myslí že „Redemption Song“ napsal Bob až na konci své kariéry , opak je pravdou , skladba pochází dokonce ze začátku roku 1979. Tím chci ale hlavně připomenout , že se jedná o další z chyb v této šíleně napsané knize , všechny verze o kterých byla dnes řeč jsem uložil >>> ZDE <<< , váš Eboko .
[ 247 – 13.2.2011 ] Plán Uprising turné + něco o show z Berlína 1980 Bavili jsme se v diskusním fóru o plánu turné , které se mi zdá stejně chaotické, nezlobte se na mě.Důvody můžou být různé , některé koncerty mohli být třeba vloženy až během turné , což v některých případech co se týče přeletů mezi Německem a Francií se mi zdají docela možné , avšak to nemam nijak podložené. Vložím vám sem obrázek ofocený z knihy Malika Lee Whitneyho a Dermotta Husseyho „Bob Marley – Reggae King of the World“ kde se sami můžete podívat jak toto turné probíhalo a podle toho si můžete udělat svůj názor.
I přesto jsem ale rád že se koncerty uskutečnily právě v Německu z kterého se dochovalo nejvíce videozáznamů , jak můžete vidět níže , kam jsem vložil ukázku (škoda že jen velmi krátkou) z koncertu který se konal 20.června v přírodním amfiteátru Waldbuhne ve tehdejším Západním Berlíně. Naštěstí někdo z 80.000 lidí v hledišti zachytil tento koncert na magnetofon , páska je sice v katastrofálním stavu ale pro srovnání jsem >>> ZDE <<< vložil skladbu která zní i na videu a tak pro srovnání si poslechněte i tuto verzi „Positive Vibration“ . Ale zase na druhou stranu mám rád tyto záznamy , protože se tu odráží skvělá atmosféra z hlediště , je slyšet jak se lidé mezi sebou baví , a určitě i ten kdo záznam pořídil má tak na tuto show krásné vzpomínky.
Na druhou stranu ale je to typický příklad toho jak jde někdo na koncert jen tak pro zajímavost , celý koncert nezavře hubu . A ještě je tu jedna věc co mě na dnešních koncertech dostává , lidi chodí z místa na místo , a člověka tak ruší , jakoby nemohli chvíli postát a koukat . Nevím ,možná dřív to nebylo tak častým jevem.
Ještě vložím i příjemnou verzi „I Shot The Sheriff“ , která je zcela výjmečně pro toto turné odzačátku prodloužená . Majitel této pásky ale celkem neodhadl délku koncertu a vzal si do svého nahrávacího zařízení velmi krátkou pásku , to lze snadno poznat , zmíněná skladba totiž nemá konec , B strana začíná od skladby „War“ a končí skladbou „Lively Up Yourself“ a co bylo dál , kdo ví,jisté je jen to že zazněl "Redemption Song" jak sami určitě poznáte na fotce vpravo . Fotografie které jsem vložil pochází ze zmíněného koncertu , je jich ale mnohem více . Po vystoupení v Londýnském Crystal Palace to je asi nejvíce focený koncert . Váš Eboko . [ 246 – 12.2.2011 ] Ze Stanley Theatre 2010 Už je to sice nějaký ten pátek od tohoto vystoupení , ale dnes jsem si nemohl odpustit krátký vstup k tomuto koncertu který přesně v den výročí 30 ti let od legendárního vystoupení Boba Marleyho a The Wailers podnikly právě jeho děti . Na Youtube je dnes mnoho amatérských videí z tohoto krásného koncertu , ale jedno z nich je unikátní tím že zachycuje úplný začátek od samotného Intra po vstup do koncertu , který se nesl ve zcela originálním sledu skladeb které 23.září 1980 hrál v tomto místě Bob. Celkem se ale divím že na tomto vystoupení chyběl nejstarší syn Ziggy , zítra zase budu pokračovat, dneska se na nějaký delší psaní zkrátka necítím , váš Eboko.
[ 245 – 10.2.2011 ] V Kolíně nad Rýnem 1980 Nebyl to první koncert Boba toho roku v Německu , nechápu nějak kdo vymýšlel alespoň tenhle začátek Uprising Turné . 1.června Bob s The Wailers koncertoval v Německém Mnichově , 3.ho zahrál ve francouzském Grenoble a 4.ho rovněž ve Francii v Dijonu , aby se pak 6.ho vrátil do Německa kde začal další mini sérii koncertů , začínající právě v Kolíně nad Rýnem. 8.ho dále zahrál v Kaiserslauternu a pak opět na tři koncerty do Francie , pak zase tři koncerty v Německu , tři ve Skandinávii a zase dva krát v Německu . Čili 8 koncertů v Německu neskutečně šíleně rozvržených.
Tento koncert o kterém chci pár slov zmínit dnes je zajímavý hlavně tím , že Bob definitivně stanovil určitý repertoár , se kterým odehrál i později celé evropské turné . První blok s „Natural Mystic“,“Positive Vibration“,“Revolution“, „I shot the Sheriff“,“War – No More Trouble“a „Zimbabwe“ který ukončí skladba „Exodus“ a po malé přestávce se otevřel druhý blok začínající skladbou „Redemption Song“ po konečnou skladbu „Get Up Stand Up“. Zajímavostí z tohoto koncertu může být skladba „Zion Train“ , která se tak stala prvně částí repertoáru . >>> ZDE <<< si tuto verzi skladby najděte a poslechněte.Později ji Bob většinou řadil do řady hned po skladbě „Zimbabwe“. Zajímavý je ale také plakát zvoucí na koncert , kde byla použita celkem zastaralá fotka Boba z Koncertu v Londýnském Lyceu . Fotografie ze samotného koncertu jsem ale dosud nenašel , takže postačí zmíněný plakát , váš Eboko .
[ 244 – 6.2.2011 ] Všechno nejlepší Bobe !
Tento den by jsi se dožil 66 let , a ikdyž už nejsi mezi námi , každý den (už několik let) si najdu čas na poslech tvé tvorby , která mě hrozně moc pomáhá a inspiruje v mém životě . Moc mě mrzí že jsem jaksi nestihl a neměl jsem možnost tě vidět na živo ale to, co tu po tobě zbylo mě naplňuje pocitem štěstí každý den , děkuji . Chtěl bych tady zveřejnit dvě fotky , které možná mnozí z vás neznáte . Pochází z 6.2.1981 kdy Bob slavil v Isselsově klinice v alpách své poslední 36 narozeniny , na některé z vás mohou působit smutným dojmem , na některé třeba ne , avšak i taková byla realita tohoto dne před 30ti lety.
Závěrem >>> ZDE <<< si stáhněte a poslechněte 4 hodinovou narozeninovou párty která vznikla v Novozélandském KFM rádiu loňského roku , a i přesto že to byla narozeninová show k předešlým narozeninám , archív který je plný archivních záznamů může pro vás být příjemným zpestřením tohoto velmi významného dne , zítra budu pokračovat v tématech které mám pro vás připravené , váš Eboko.
[ 243 – 2.2.2011 ] „Real Good Time“ Zůstanu stále v roce 1980 , mám tu skladbu , kterou velmi často poslouchám , avšak mám v tom trošku zmatek . Někde se udává její název jako „Bass Is Heavy“ , jinde „Real Good Time“ ,Bob na této skladbě pracoval v Critéria studiu před americkým Uprising turné , vložil jsem část tohoto zkoušení , protože tato skladba je rozložena právě mezi prvním a druhým dílem .
Někdo může mít pocit , jakoby skladba pocházela právě z téhle doby , jakoby jí Bob někde načmáral do sešitu a druhý den jí hned vyzkoušel , protože nic nenasvědčuje tomu že by skladba byla víckrát zkoušena , pro její až překvapivě jednoduchý rytmus , opak je ale pravdou !
Před tím než v roce v roce 2003 vyšla další posmrtná deska ( v které až na nikdy nevydanou skladbu „Slogans“ nebylo nic neobvyklého , což je celkem slabé na dvoj cd ) , Rita Marley odkryla zaprášený archív na který 25 let nikdo nesáhl a kde na páskách se objevila i tato skladba . Tyto archívy měly sloužit jako materiál pro další komerční album , stejně tak se mělo s těmito skladbami zacházet , jako při tvorbě alba Confrontation v roce 1983 . I když nevím jak je to možné , jestli do archívu nenahlédl někdo nepovolaný , tyto záznamy se ihned objevily na internetu pod názvem Unreleased Rarities , které jsou dnes rozděleny do 6 ti CD . Ale myslím si že je to jedině dobře , je lepší znát původ , než se zaposlouchat do nějakého komerčního maglajzu kde hrajou roli spíš peníze , a tak >>> ZDE <<< si poslechněte nikým neupravený originál .
Když ještě se vrátím k Bobovi, který odpovídal reportérům jednoho z novinářů který byl přítomen u dnes již legendárního Rehealsals , řekl jasně : „Tuto skladbu představím veřejnosti , až na to bude ten správný čas“ , škoda že se již tak nestalo , Váš Eboko .
[ 242 – 30.1.2011 ] Špatná karta Existuje celkem mnoho verzí této skladby . Dvě živé nahrávky z Grenoblu a z Bostonu 1980 ( která je k stažení u článku 56. z 22.4.2009 ) . Stejně jako dva videozáznamy ze zkoušek v TUFF GONG studiu v Kingstonu a z Criteria studia v Miami , které jsem dal k poslechu níže.
Je tu ale ještě jedna verze , pro vás možná celkem neznámá . Včera večer jsem ji poslouchal na youtube , nese název „ Rub a dub Style“ , název je jak jste si mohli povšimnout přenesen z jedné z fází textu , jedná se totiž o DUBovou verzi skadby „Bad Card“, naleznete ji >>> ZDE <<< .
Je zajímavé že v roce 1980 vyšla na jednom singlu (jako B strana) společně se zmíněnou skladbou „Bad Card“ , jak je možné vidět na obrázku . Tento singl vyšel ale pouze na Jamajce a co je zajímavé , vyšel ve studiu Harry J. s produkcí Stevena Stewarta , místo v domovském Bobovo studiu TUFF GONG,přestože singl nese jeho štítek . Je to něco podobného jako u skladby „Pimpers Paradise“ kde B strana obsahovala DUB verzi zmíněné skladby avšak se jmenovala uplně jinak , váš Eboko.
[ 241 – 28.1.2011 ] Zvláštní tóny Tak pokračuju tím co jsem zmínil v diskuzi , dnes to ale nebude tak obsáhlé , 8 hodin tu trávit nechci , to až možná zase před nějakou dovolenkou , další : 14 denní je na plánu v půlce dubna. Jak to mám jinak nazvat ? Jedná se hlavně o skladbu „Jamming“ . Kdo byl zvyklý na dlouhé verze z předešlých let které byli kořeněné vynikajícími kytarovými sóly Juniora Murvina , může být při poslechu archívů z roku 1980 trošku zklamaný a to i přesto že i v tomto turné byl i Junior členem The Wailers.
Ale je to možná dáno vývojem skladby , tak jako u mnoha jiných , například slavnou „I shot the Sheriff“ hrával v roce 1975 také jinak než v roce 1979 , posléze 1980 , tam už tato verze byla hrána zřejmě jen z povinnosti . A i tak skvělá „Jamming“ posléze trošku ztratila na původním vysokém rytmu, tato verze kterou jsem uložil >>> ZDE <<< pochází z Providence ze dne 17.září 1980 , zhruba odtud se , řekněme původní záměr jak zahrát skladbu vzdálil . Bob začal alespoň v této skladbě trošku koketovat s DUBem , a místo sóla od Juniora Murvina vyzdvihuje spíše baskytaristu Astona Barretta . Zajímavostí může být , že o 6 dní později v Pittsburgu šlo při této skladbě o zajímavou souhru bratrů Barrettových , čímž bylo „šílené“ sólo Astona Barretta alespoň trochu zmírněno bicími. Ale kdo ví kam by se všechno schylovalo ! Koncert v Providence (viz fotky) byl jedním z posledních koncertů Uprising Turné , protože pak přišlo to , co přišlo a o výsledku můžeme jen snít. Váš Eboko.
[ 240 – 17.1.2011 ] Donald Kinsey : hrál jsem s Peterem Toshem , Bobem Marleym i Albertem Kingem
Již jednou jsem o tomto skvělém kytaristovi chtěl napsat,akorát jsem nenašel dost informací a protože jedu dnes brzo ráno domů a až do 23.1. budu bez PC , připravil jsem si pro vás něco extra , tak doufám v nějaké ohlasy , protože jinak budu celkem zklamaný. Vytvořit takovýhle článek totiž stojí hodiny práce !
Donald už ve věku 23 let si získal své místo v historii světové hudby , hrál s Peterem Toshem , Bobem Marleym ale i s Albertem Kingem . Jeho umění můžete najít třeba na desce Legalize It a Live and Dangerous Petera Toshe , Live at Roxy a Rastaman Vibration Boba Marleyho .
Je synem známého bluesmana Lestera „Big Daddy“ Kinseyho . Donald se narodil v roce 1953 , vyrůstal v městečku Gary v americkém státě Indiana . V 18 se rozhodl , že se bude živit jako hudebník když se vydal na turné s bluesovým zpěvákem Albertem Kingem , kterému se ve Státech přezdívalo BB King Junior. S Albertem Kingem spolupracoval i na klasickém albu Blues at Sunrise , ve třech skladbách : „Blues At Sunrise“ , „I wanna Get Funky“ a „Montreaux Festival“ , po vydání tohoto alba mu šéf Island Records nabídl podepsání smlouvy , což nakonec ve finále vedlo k jeho výpomoci u takových reggae ikon , jako byl Peter Tosh a Bob Marley.
V letech 1975 až 1984 byl Kinsey na několika turné s Peterem Toshem , byl také u vydání jeho 6 ti alb . V roce 1976 se také stal právoplatným členem The Wailers kapely Boba Marleyho a strávil tak s nimi několik koncertů turné Rastaman Vibration , z kapely se ale dobrovolně odvolal po Smile Jamaica koncertu v prosinci 1976, v roce 1979 se ale ještě nachvilinku u The wailers ukázal aby společně s Bobem završil Survival turné. Od poloviny roku 1983 se Kinsey vydal hrát po boku těch , kteří nosí jméno jeho rodiny . Nahrál 4 alba se svým otcem a 5 alb s Kinsey Report kde hráli jeho bratři , Ralph na bicí a Keneth na basu . Následující rozhovor se konal v rodném městě Gary ve státě Indiana, 1.srpna 1985 . V té době bylo akorát vydáno album Bad Situation .
Jaký je to pocit hrát opět blues ?
Řeknu vám, je to báječný pocit, to opravdu je . Dlouho jsem hrál na reggae scéně , bylo to pro mě osvěžující ale teď se regeneruji , jsem zase doma ve středozápadě USA a jsem šťastný že můžu opět se svou rodinou hrát blues.
Kdy jste se natrvalo vrátil na středozápad ?
Je to už dva roky . Člověče my jsme byli na cestách skoro 8 měsíců, do toho jsem ještě pomáhat v kapele Petera Toshe na albu Mama Africa . Když jsme byli zhruba na konci turné , ve Francii , všiml jsem si že se zvedá zájem o blues . Bylo vidět v televizi více umělců , blues se také čím dál tím víc objevoval v rádiích. Měl jsem príma pocit, že blues éra propuká znovu a proto jsem měl pocit , že mám právo přerušit kariéru na reggae scéně , vrátit se domů a začít hrát jako tenkrát s mým tátou. Cítil jsem to jako povinnost , s tím už nemohl udělat nic ani Peter Tosh , jehož kapelu jsem tak opustil.
Spolupracoval jste na celém albu svého otce ?
Jo. Normálně pracujeme jako rodina , mohl jsem přijít s novou melodií ale nechtěl jsem nikdy mít hlavní slovo . Když jsem nahrávali většinou jsme se pak nějak shodli , co se na pásku hodí a co ne.
Trošku teď přeskočím pár otázek a odpovědí ,které se stejně věnují blues a přiskočím k otázkám a odpovědím na které určitě čekáte.
Kdy jste se poprvé seznámil s Bobem Marleym a jeho The Wailers ?
Jo to jsem právě dokončoval své turné , naší desky White Lightning v New Yorku a Bob právě také dokončil vystoupení v New Yorku , akorát v Manhattan Center. A jak my tak i oni měli přece smlouvy u Island Records . Byli jsme přizváni na jejich tiskovku , a tak jsem se s Bobem vlastně seznámil.
Byl jste fanoušek reggae hudby v té době ?
Vůbec ne! No řeknu vám , co se stalo . Když jsem přišel na tiskovku Island Records v New Yorku , všude visely plakáty na koncert Boba Marleyho a The Wailers . Přirozeně jsem se zeptal našeho manažera , kdo že je ten chlápek Bob Marley ? . Můj manažer ho znal z nějakých předešlých vystoupení a tak mi doporučil poslechnout si pár jeho kazet . Nevím z jakého důvodu , ale jeho hudba mi přirostla k srdci už od samého začátku poslechu , asi jsem pochopil správně vibrace jeho hudby . Takže když jsem se pak znovu s Bobem potkal , už jsme si měli více co říct . Sám Bob mi pochválil naše rodinné album Whote Lightning , řekl mi že má velmi rád staré blues .
O týden později vystupoval v New Yorku také Peter Tosh který již intenzivně pracoval na svém prvním albu . Jeden můj přítel z Island Records jménem Lee Jaffe na další tiskovce zastupoval Petera , po tiskovce jsme šli za Peterem , chtěl jsem se i s ním seznámit , byl totiž jak vy sám víte jedním ze zakládajících členů The Wailers . Vedli jsme celkem dlouhý rozhovor . Peter mě pak druhý den ráno pozval do studia a i s mou pomocí bylo album Legalize It hned hotové , seběhlo se to tak rychle , že vám nemůžu ani říct jaké jsem měl první dojmy.
Takže jste nahrával dříve s Peterem Toshem než s Bobem Marleym ?
Jasně . Bylo to v době kdy jsme měli v naší rodinné kapele malé neshody , můj bratr chtěl jít jedním směrem a naše hudba se ubírala úpln jiným směrem a tak jsem tímto způsobem z hádek a i z kapely utekl . Poté co bylo vydáno album Legalize It se mě Peter Tosh zeptal , jestli bych nechtěl se nechvíli připojit k jeho kapele a vydat se s ním na turné . Šel jsem , když abych pravdu řekl , cítil jsem se hrozně protože jsem ještě ani pořádně nevěděl jak s ostatníma reggae hudebníkama mám držet to správné tempo.
Musel jste se přizpůsobit ? Musel jste změnit svůj styl hraní ?
No , musel . Tato hudba byla přímým opakem toho na co jsem byl zvyklý doposud. V reggae se hodně spoléhá na bassovou linku a škubání rytmu je věc druhá . Několikrát jsem si musel s hudebníkama konkrétně o věci promluvit abych přesně věděl jak na to , poradily mi spousty metod podle kterých jsem se pak dost dlouho řídil.
Jak jste přešel z kapely Petera Toshe ke kapele Boba Marleyho ?
To přišlo , když jsem se vrátil z turné s Peterem Toshem na konci roku 1975 . byl jsem doma a najednou zamnou přiběhl otec a řekl : „Máš telefonátod Dona Taylora“ , řekl jsem do aparátu „Don Taylor , to je přece manažer Boba Marleyho ?“ a on na to : „ano chci vám zdělit jen číslo na které určitě musíte zavolat“, rozloučil se a pověsil . Když jsem volal na to číslo , u telefonu se ozval Bob . Říkal „ To je Don – Al Kinsey ! Co se děje [ a smích ] ?“ a já jsem spustil : „Hele řekni mi co se děje?“ , on odpověděl : „Jo , panečku , potřebuju abys přiletěl sem dolů zamnou a zkusili jsme něco zahrát , jsem v Miami na Floridě , nahrávám nové album v Critéria Studiu“ . Odpověděl jsem : „Žádný problém , stačí když mi pošleš letenku a já tam hned jak budu moct přijedu“ . A přesně tak se i stalo.
Nahrávali jste Rastaman Vibration album ?
Jo.
Vím že jste odehrál kytarové sólo ve skladbě „Roots,Rock,Reggae“ , odehrál jste sólo i u nějaké jiné skladby ?
Jo , já jsem odehrál většinu sól na tomto albu.
Zde jste se tedy připojil k The Wailers , šel jste za nimi bydlet na Jamajku ?
Ano .
Tlačil na vás někdo , aby jste se stal Rastafariánem ?
[ smích ]
Věděli , že váš životní styl je jiný ?
No , moji rodiče byly odjakživa věřící . I já jsem s nimi chodil každou neděli do kostela . Také jsem hrával na kytaru v kostele různá evangelia společně s různýma skupinama.
Byl jste členem nějaké církve ?
Ano , byl . Říkalo se jí u nás , Církev ve jménu Krista svatého. K této církvi se hlásila už moje babička , kterou jsem měl strašně moc rád , vždy říkala že je to dobré , chodit se modlit .
Ale stejně , já si myslím , že směr kterým se držel Bob a který měl vliv i na jeho hudbu , byl trošku jiný typ evangelia, než na směr , na který jsem byl zvyklý.
Měl jste nějaké problémy s jejich náboženským přesvědčením ?
No , jak plynul čas , měl jsem určité problémy s tím , celé to pochopit . Nechápal jsem a dodnes nechápu úlohu císaře Haile Selassieho . Jinak až na toto jsem žádný problém , dá li se to tak nazvat necítil. Ale proč nosili dready jsem celkem snadno pochopil.
A co ganja ?
No , zprvu jsem mezi marihuanou a náboženstvím neviděl spojitost, nevěděl jsem jak to ve skutečnosti je. Prostě jsem to bral jako něco , co rádi dělali , i já jsem si s nimi čas od času zakouřil.Pak jsem ale zjistil že kouřím hodně. Jeli jsme akorát autobusem na nějaký koncert a já jsem si akorát balil split , když v tu chvíli se na mě Bob otočil a řekl mi : „Chlape kouříte příliš mnoho!“ Chilku jsem zpozorněl , protože ve srovnání s ním jsem kouřil opravdu docela málo . Ale on si přisedl ke mně a spustil na mně : „Hej chlape , místo toho abys tak kouřil , měl by jsi si otevřít bibli a něco si přečíst“ . Řeknu vám , udělalo to na mě dojem . Poté jsem už věděl proč ji tolik kouří.
Jakým člověkem byl ve skutečnosti Bob ?
Bob byl ohromně zábavný chlap , rád lidi bavil . Byl to ale také umělec , moc jsem si vážil jeho hudby . Ale všímal jsem si jeho postavení , on sám se musel podle toho chovat. Byl to typ člověka který dohlížel na své soukromí . Víte , mnoho lidí s kterýma se stýkal , a že jich bylo opravdu mnoho a skoro všichni chtěli se mu vrtat do soukromých věcí . Možná u mě si všiml toho , že já jsem se mu v soukromí nikdy nechtěl hrabat a tak jsem s ním neskutečnosti byl mnohokrát jen sám , měl jsem tak možnost ho v onom soukromí poznat . Vyprávěli jsme si různé příhody , vtipy , byla to opravdu zábava . Nebo při fotbale který tak miloval , kopali jsme si u něj ve dvorku a při tom bylo hodně zábavy . Ale s hudbou to bylo jinak , když jsme byli na zkoušce , byl vždy velmi vážný .
Řekl jste mu někdy , co jak chcete hrát ?
Nikdy jsem nic nenamítal , vždy jsem ochotně poslouchal jak mám a co mám hrát , Bob se ke mně choval vždy seriózně a díky tomu jsem k jeho hudbě přistupoval . Myslím si , že nikdy nebyl žádný problém , když mi někdy trvalo hrozně dlouho než jsem si kytaru správně naladil , když se ale tak stalo , Bob na mě kývla a řekl „Jo,paráda člověče“.
Ovlivnil jste nějak jeho hudbu ?
Jednou jsem někde četl článek kde se psalo , že jsem americký bluesman který se snaží přidal trochu toho svého bluesu do reggae ale ve skutečnosti to bylo naopak , jejich hudba trošku ovlivnila mě.
Je pravda , že jste byl v místnosti , kde se vrazi pokusily zastřelit Boba ?
Ano . To byl neskutečný šok v mém životě. Akorát jsme zkoušeli , na koncert který se měl uskutečnit pod názvem Smile Jamaica . Nevím přesně kdy člověče ale jak se čas posouval k tomuto vystoupení blíž a blíž , členové skupiny se stávali čím dál tím víc nejistí. Všichni jakoby měli strach z toho co přijde až mi to najednou přerostlo přez hlavu a musel jsem se Boba zeptat , co se děje ? odpověděl „klid všechno bude dobré , všechno bude v pořádku“. Tak si vzpomínám , mohlo to být tak dva dny před vystoupením jsme zrovna zkoušeli večer ,mohlo být 19 neba 20 hodin večer , a dali jsme si přestávku .Tak jsem šel do kuchyně jen pro něco k pití , v kuchyni už stál Bob a jeho manažer Don Taylor . najednou uprostřed našeho rozhovoru se ozvalo takové klepání , dupání . Nějaký chlap přiběhl od zadního vchodu , vytáhl zbraň a začal střílet . Já jsem stál zrovna v rohu místnosti – nemohl jsem se nikam uhnout , nikam schovat a tak jsem jen stál přitisklý u zdi. Zdálo se mi jakoby kulky mi létali kolem těla , byl to neskutečný pocit , něco jako ve zpomaleném filmu , cítil jsem že ty kulky snad i vidím , nakonec ten chlap utekl předním vchodem . Jak jsem si všiml že mě žádná kulka netrefila a trošku jsem se oklepal z šoku , vyběhl jsem k oknu a tam jsem viděl ještě další tři zdrhající násilníky , schoval jsem se pod oknem a čekal jsem co se bude dít. Pak jsem si všiml jak omdlel Don Taylor ,Bobův manažer schytal nejvíc kulek , byl v kritickém stavu , ztratil spoustu krve . Všichni jsme šli se schovat do sklepa než přijela policie , stále jsem byl v šoku , nevěděl jsem co se děje . Když přijela policie , schovala si mezi jinýma i můj pas , měl jsem hrozný strach , že oni vrahové znají mé místo kde jsem ubytovaný , ale i přez tento můj velký strach jsem nakonec přespal v hotelu . Druhý den jsem se snažil zkontaktovat s někým z kapely , abych zjistil co se té noci doopravdy stalo , ale zrovna jsem se s nikým za boha nemohl spojit.
Šel jste hrát na onen koncert Smile Jamaica ?
Ano. Nakonec mě Bob kontaktoval přez policejní vysílačku . Řekl jsem : „Kde jsi ?“ On odpověděl : „Jsem v domě v Strawberry Hills“ , odpověděl jsem „Ihned přijedu“. Tak mě policie odvezla od mého hotelu (bydlel jsem v Sheraton Hotelu) až do toho domu na kopci . Nemohl jsem uvěřit kolik policie tam na Boba dohlíželo. Tak ihned jak jsem se k němu dobelhal , se mě Bob zeptal : „Donalde , chcete jít zahrát na tu show?“ Já jsem s ním zrovna stál na balkóně kde byl nádherný výhled na Kingston , konečně jsem měl pocit bezpečí a tak jsem mu řekl „Bobe půjdu hrát“. Tenhle koncert byl zajímavý tím , že jak se všichni rozprchli a někteří členové The wailers vystoupit nechtěli , například nebyl kdo , by šel zahrát na basu .
Vždyť Cat Coore z Third World Bandu hrál na basu , viplnil tak mezeru ?
Ano , tuším , že právě Cat hrál na basu , dodnes ,když si na tento koncert vzpomenu mám zvláštní pocit , spoustu útržků naleznete na youtube , ale mám pocit že poslední skladba „So Jah Seh“ měla do mého milovaného bluesového stylu nejblíže.
Bylo to vaše poslední vystoupení s Bobem ?
Ano ,v tom období ano . Vrátil jsem se za ním ještě na konci roku 1979 . Stalo se co se stalo . Po koncertu Smile Jamaica jsme všichni odletěli na Bahamy . Byl jsem těmito událostmi opravdu dost otřesen a tak jsem šel za Bobem a řekl jsem mu „Bobe já si potřebuju dát pauzu!“
Kdy jste se vrátil ?
Vrátil jsem se v době kdy měli naplánováno zahrát v roce 1979 v Kalifornském Oaklandu , to jsem zrovna pobýval s rodinou v Anaheimu.
Byl to začátek konce , poznal jste na něm že je již nemocný ?
Ne moc jsem si toho nevšímal , protože se na podiu zdálo že je vše jak má být , ale po koncertu opět byla tiskovka v zákulisí sálu. Bob ale na oné tiskovce neřekl ani slovo , zdálo se jako by byl nějak rozčarovaný . Já jsem v půlce tiskovky si šel odpočinout do hotelu , v tu chvíli Bob vstal a šel zamnou , řekl „Chlape ať to vypadá jak chce , jsem jen hrozně unavený“ , řekl jsem „Bobe , pokud jsi unavený , prostě si udělej přestávku“ , on mi odpověděl „Jo po turné si ji udělám , teď nemohu , je to dřina , tvrdá dřina tohle všechno“ tak jsem mu opět odpověděl „Bratře , dej si pauzu !“ a myslíte si že si ji dal ? Myslím si že ho ta jeho nemoc ovlivnila psychicky natolik že už nechtěl ztrácet drahocenný čas odpočinkem , nemyslím si ale že zrovna v tu dobu by někdo poznal že je nemocný .
Jste na nějakém z koncertů u the Wailers zachycen na kameru ?
Víš , já vlastně ani nevím , těch koncertů byla taková škála a byla i spousta míst kde natáčel televizní štáb . Ale jak jsem řekl , opravdu jsem žádný takový záznam ještě neviděl.
Tím bych toto Intervijů chtěl dokončit , protože pokračuje opět v otázkách a odpovědí kolem bluesu . Závěrem jen dodám že Donald Kinsey po albu Bad Situation vydal ještě se svým otcem alba Can´t Let Go , I am Blues a Ramblin Man. Nahrávali spolu až do otcovo smrti v roce 2001 . Poté Donald hrál už jen se svými bratry pod názvem The Kinsey Report – Donald Kinsey – zpěv a kytara , bratr Ralph na bubny , bratr kenneth na basu , Ron Prince na kytaru , v roce 1987 vydali své album Edge of The City . Dodnes hrají pro radost a dodnes vyprodávají sály a divadla a jsou cennými hosty mnoha festivalů. Navštivte jeho oficiální stránky www.donaldkinsey.com a jeho kanál na youtube na www.youtube.com/donaldkinsey .
Pro tento obsáhlý článek jsem vložil různé fotografie , jen okomentuji fotografii z Santa Barbary , při turné rastaman Vibration kde jsem si Donalda všiml , ve videozáznamech ho hledejte ve videu z Londýnského Exeter Devon Clubu , nebo v klipu Top of Pop z Amsterodamu , vše z roku 1976 . Ahoj za týden , váš Eboko.
[ 239 – 13.1.2011 ] „Run For Cover“
Dalo by se i říci , že tato skladba je dnes celkem kuriozitou. Bunny Wailer vzpomíná ,že se skladba skládá se z alternativních hlasů, které nakonec nebyly použity pro vydání skladby „Soul Rebel“ na kterou může navazovat skladba „I am Rastaman“ kterou z oblibou zpívali na svých koncertech kapela Morgan Harritage , avšak tuto skladbu asi nejvíce proslavil Jacob Miller , sami určitě znáte tuto verzi která byla o mnoho let součástí DVD Heartland Reggae.
Je to možná absurdní , ale The Wailers nakonec i tuto alternativní verzi pojmenovali „Run For Cover“ a vydali ji v roce 1970. Jejíchž 250 kusů bylo vydáno jako B strana singlu „Sun Is Shining“ . Byla sice vydána ve studiu Black Arch Lee Perryho , ale pod štítkem TUFF GONGu . Spoustu lidí ale dali přednost dalšímu vydání , kde se na B straně stejného singlu objevila , podle názoru mnohých rytmičtější skladba „Hold on this feeling“ , která byla vlastně duetem Rity a Boba . Váš Eboko.
[ 238 – 12.1.2011 ] "Playboy / Diamond Baby" Píšu trošku ve skluzu , měl jsem to naplánováno na pondělí ale po tom co se mi přihodilo jsem se na nějaké vydávání článku jaksi nemohl soustředit , teď je vše v pohodě a já pokračuji . Informace o skladbách které vám chci přiblížit dnes jsem vyštudoval z knížky „Bob Marley – the Complete Guide to his Music „ od Iana McCanna a Harryho Hawkeho . Vy máte tu výhodu , že nemusíte nějak sáhodlouze hledat verze , že stačí kliknout na můj web a příslušnou sekci , a máte vyhráno .
„Playboy“ – tato verze je jedinou známou verzí do SKA podoby , tato verze pochází z roku 1965 kdy ji The Wailers poprvé nahráli ve Studiu One , jedná se o cover verzi velmi slavné skladby z roku 1962 s názvem „Do You Love Me“ od The Contours Motown .
„Diamond Baby“ – je velmi rychlou a tvrdou SKA verzí původní skladby „Talking About My Baby“ kterou původně složil Curtis Mayifield a prvně ji zahrál se svými The Impressoins v roce 1964. The Wailers nahráli její singl pod svým názvem v roce 1965 a společně ji zahráli s The Skatalites , na trubku asistoval Don Drummond. Váš Eboko .
[ 237 – 7.1.2011 ] „Kde je moje matka?“
„Where is my Mother“ - tato píseň pochází z velmi raného období , čož samoskou poznáte i na Bobovo hlase ,prvně byla zaznamenána v říjnu 1965 ve Studiu One . Kolik singlů této skladby bylo vydáno nevím , další zmínka o skladbě ale přišla až mnoho let po Bobovo smrti , když byly vydány dvě verze (akustická a s kapelou) v roce 1999 na albu Destiny , které vystihuje tuto ještě SKA éru kapely.
Ale co chci hlavně říct . Zdá se mi to i u některých dalších skladeb , jakoby později utrhl kus skladby , pak další a další ale na původní verzi už zapomněl . Jak si sami všimnete , tato skladba obsahuje sloky které se později objevily ve skladbách „This Train“ a „Who Feels It , Knows It“ z které třeba kus odskočil až do skladby „Running Away“ .
Třeba i Roger Steffens tvrdí , že jedna sloka se zatoulala i do další skladby z raného období „Little Boy Blue“ , ale to já nemůžu posoudit , skladbu jsem nikdy neslyšel a nevím ani co má společného například s verzí od the Maytones. Nevím co je na tom pravdy , avšak když se do skladby zaposloucháte , slova „Little Boy Blue“ jsou obsaženy v textu . Škoda že alespoň fotografie které někdo do obou ukázek vložil nejsou z nějaké rané doby , takhle to celkem kazí dojem,ale to není můj problém - váš Eboko.
[ 236 – 5.1.2011 ] Produkce pro Teda Poundera
Zase po nějakém čase zabrousím do starých časů. Možná to ani netušíte ale The wailers v roce 1969 nahráli čtyři skladby pro německé producenty , díky tomu si vydělali některé peníze navíc pro svou vlastní produkci , stalo se tak v Kingstonském Federal Studiu Teda Poundera .
Jednalo se o skladby : „Adam and Eve“ , „Wisdom“ , „Thank You Lord“ a „This Train“ . Singl předposlední jmenované skladby vyšel také v Kingstonském Studiu Dynamic a kořeny posledně jmenovaného singlu sahají až do roku 1966 kdy byl vydán ve Studiu One. Je možné že další dvě jmenované byly také už dříve vydány v některém z Jamajských studií , ale nevím o tom .Všechny čtyři skladby ale později vyšli na kompilaci „The Complete Wailers“.
Třeba skladba „Thank You Lord“ vyšla i o půl roku později ve studiu Leslieho Konga v další kompilaci „TheBest of The Wailers“ , jednalo se ale o drobínek jinačí verzi , zde zpívá Bob společně s Ritou , Bunny a Peter se starají o vokály . Naštěstí jsem nalezl vše potřebné na www.youtube.com , proto nemusím nic nikam ukládat.
První trojice je skladba „This Train“ : verze zleva je verzí pro Teda Poundera , verze uprostřed je má oblíbená – zahraná v tradičním rasta nádechu , a jako poslední je originál ze Studia One. Druhá dvojice obsahuje singl „Thank You Lord“ : zleva je opět verze pro T.Poundera , verze v pravo je sejmuta ze studia Leslieho Konga , tak příjemný poslech vám přeji přátelé , váš Eboko .
[ 235 – 1.1.2011 ] Ball Awards 1972
U některých fotografií ,které časem vyplývají na povrch není vůbec lehké zjistit jejich původ , někdy člověk pátrá dost dlouho než zjistí , kam mají pasovat . Je to jako tisíce kousků puzzle dat a událostí které je potřeba nějak poskládat aby alespoň trošku dávali smysl . Fotografie o kterých mluvím dnes pocházejí z předávání ceny Ball z 27. května 1972 . Já vím že na konci května ,zhruba od 27 do 31 května byl Bob na Jamajce , a spolu s Bunnym Wailerem a Peterem Toshem si v Kingstonském stadionu kde se akce pořádala přišli pro cenu Ball pro rok 1972 . Tato cena se začala udílet jako Jamajské kulturní ocenění od nezávislosti země (v r. 1962) avšak vůbec nevím kdo před a po The Wailers cenu dostali , nebo jestli se vůbec ještě dnes cena Ball předává.
Na fotografii vlevo je Bob při předání ceny , fotografie vpravo je ze samotného vystoupení , avšak nevím o něm takřka nic , nevím jestli The Wailers odehráli celý koncert nebo jen některou ze skladeb , každopádně je kapela oháknutá celkem legračně . Jednou ze skladeb která klidně mohla ten večer zaznít je „Hurting Inside“ na které Bob v roce 1972 často pracoval , avšak její originál pochází daleko do roku 1968 , >>> ZDE <<< si tento klenot poslechněte , váš Eboko . |
